Práce na LIAZu v roce 2006

Nehledě na situaci kolem tahače (prodej/neprodej), stále pracujeme na jeho opravách. V duchu toho, co jsem slíbil v zimě, nemám v úmyslu nechat tahač jen tak stát a tak mohu zodpovědně prohlásit, že jakmile z aute slezl sníh (a že to tam bylo!) jsem všechny víkendy (tedy prozadím dva) strávil prací na našem tahači. Díky Márovi (Díky!) jsem mohl na autě konečně vyměnit přední vzduchové měchy a pokračovat dál v tom, co jsem měl v úmyslu. Začal se brousit rám, čistit další drobnosti, pomalu ale jistě připravujeme držáky blatníků a vše směřovatk nástřiku rámu. Pár drobností se vyměnilo u elektroinstalace motoru, pomocný rám a točnice, které se válely v trávě vedle auta se konečně pomalu vrací na své místo... Jen mě napadá, že těch šroubů od točnice mám v krabici nějak hodně (všechny jsou nové, neboť točnici jsme nakonec z rámu řezali autogenem) a nějak si už přesně nepamatuji, jak to vše patří k sobě...asi budu muset najít nějaké archvní fotky :o). Co jsem na auto od začátku chtěl - stupačkový plech na plošinu za kabinou - už je skoro hotový (zbývá jen povrchová úprava) a vypadá hodně dobře. Co jsme zatím stačili udělat si můžete prohlédnout na následujících fotografiích. Co dál ale s "Maxíkem" bude je zatím ve hvězdách... Víte-li o nějakých dobrých rukách, které by o něj měly zájem, určitě se nám ozvěte..

Díky bohu za to, že je venku tak krásně. To se pak venku dělá hned o něco lépe. Přes víkend se auto na pohled hodně změnilo. Především (pokud nepočítáte to, že nemá kola) už rám není šedo-červený, ale bílý (základní barva) a postupně nabírá svůj finální odstín (modrá). Stálo to spoustu "flekování" a broušení, ale vypadá to docela hezky. Musíte mi udpustit, že rám není pod nástřikem úplně očištěn pod nádržemi a kolem převodovky, protože tam se člověk s rozbrušovačkou ani s brusným papírem prostě nedostane. Každopádně rám hodně prokouknul. Snad se nebudete bát té barevné kombinace, vím, že to se zelenou metalízou nejde úplně dohromady, ale už od začátku se vše na rámu dělalo modrou a také jsem to chtěl v tomto odstínu dokončit, protože když už je "maxík" na prodej, je potřeba, aby podle toho vypadal. Kabina jinak samozřejmě zelená zůstat neměla, předpokládala se buď světle modrá nebo bílá. Konečně jsem také dokončil nástřik nárazníku, který na finální vrstvu čekal už od listopadu.A do interiéru jsem dodal pár drobností, které jsem "nakradl" v jednom TBV... Myslím, že teď už to pomalu začíná vypadat jako rozumný kousek...co vy na to?

30. dubna 2006
Jak již napovídají náhledy nejnovějších fotografií našeho tahače, na rámu již drtivě převládá odstín světle modré. Vím, že některým z vás tato barevná kombinace zrovna nepřirostla k srdci, ale nyní, když je rám za kabinou hotový, myslím si, že mohu říct, že vypadá opravdu dobře. Speciální dík patří tento víkend Kačence, která dostala za úkol uklidit v kabině a nutno říci, že se jí to opravdu povedlo. Odstranila staré zbytky „dřevěných“ tapet, zbytky lepící hmoty a dalších samolepek očistila benzínem, vysála, vytřepala koberečky, umyla okna a celou přístrojovou desku a interiér našeho tahače se tak posunul o několik tříd výše. Díky Jirkovi, který ve firemní garáži „vykanibalizoval“ mechanismus otevírání okna ve dveřích společně s kličkou, jsem mohl zprovoznit tento mechanismus ve dveřích na obou stranách a vrátit na místo čalounění, takže interiér už je kompletní a i Jirkovi za toto chci na tomto místě poděkovat. Než začalo pršet, stihnul jsem také lehce obrousit a nastříkat disky kol a Kačenka obětavě vybarvila písmenka na pneumatikách, takže ačkoli vzorky na některých už nejsou úplně OK, rozhodně vypadají tisíckrát lépe a celkovému vzhledu tahače také hodně odlehčila. Bohužel jsme ale již nestihli nasadit držáky blatníků (pouze na jedné straně vozu) ani blatníky samotné (je třeba si s tím trochu pohrát, aby to trochu vypadalo) a nedošlo ani na montáž laminátového spoileru, neboť počasí nám přestalo přát a ani času již příliš nezbylo. Při usazování držáků jsem hodně ocenil „dárkovou“ krabici s kilogramy šroubků, podložek, matic a podobných drobností od Aleše, který je i dárcem zadních světel, takže i jemu patří poděkování. Doufám, že se vše podaří dokončit příští víkend a to včetně elektroinstalace, kterou si asi vezme částečně na starost můj táta, protože s tímhle jsem si ani ve fyzice nerozuměl, natož v praxi, takže díky, táto! Na konec si nechávám jednu příjemnou zprávu. Jakmile jsem dokončil nástřik rámu, do auta jsem připojil baterky, chladící okruh naplnil vodou, dočerpal naftu a do turbodmychadla dolil trochu oleje. Doufal jsem, že se mi motor podaří natočit, ale že to půjde tak dobře, to bylo příjemné překvapení. Maxík naskočil prakticky okamžitě, startér jsem skoro nemusel trápit. To byla zpráva přinejmenším příjemná… Tak co, už se vám začíná naše auto trochu líbit? Nám ano! I nadále ale zůstává viset ve vzduchu otázka, pracovali byste v létě raději s tímto tahačem (eventuelně vybaveným převodovkou ZF) a nebo raději s novějším 18.33 TBV rovněž s převodovkou ZF?

7. května 2006

Fajn, chlapi. Jak chcete. Já si ho teda nechám. Ale můžete za to vy. Všichni. Ale až budu v červenci počtvrté dělat těsnění pod hlavou nebo nějakou jinou „stodesítkovskou“ libůstku, pamatujte si, že jste si to tu odhlasovali. Já se nezúčastnil.

Ale teď už vážně. Maxík tedy zůstává doma, protože se vše tak nějak vyvinulo a já jsem za to rád. Mrzelo by mě, kdybych ho musel poslat pryč. To se nestalo a já tak můžu ve všem pokračovat. Faktem, že práce spíš přibylo než ubylo. S plánovaným využitím tahače auto vyžaduje úpravu. Teoreticky totiž budu potřebovat hydrauliku a navíc stav hlavní palivové nádrže není úplně stoprocentní. Netěsnosti jsme sice přetmelili speciálním lepidlem, nicméně rozhodnul jsem se ji vyměnit. Čistě pro jistotu. Se zástavbou hydraulické nádrže a dlouho plánovaný vzduchovým filtrem z řady 300 tak nakonec dojde k úplnému přeskupení dílů na podvozku. Na rámu tedy bude vše usazeno prakticky stejně jako na tahači TBV řady 300. Na straně řidiče bude hned za kabinou prostor pro skříň s bateriemi, pod nimi hydraulická nádrž a hned vedle (směrem k zadní nápravě) soustava vzduchojemů s vysoušečem. Mezi bateriemi a kabinou navíc musí zůstat dostatek místa pro vytažení výfukového potrubí, protože jsme se předběžně rozhodli pro jeho vzpřímené provedení podobně jako na známém exportním provedení tahače 110.551. Na straně spolujezdce bude hned za kabinou usazen filtr nasávaného vzduchu a za ním čtyřsetlitrová palivová nádrž z pozinkovaného plechu (vše TBV řady 300). Při troše štěstí se mi někam na rám vejde ještě skříňka na hever a nářadí. To pořádku v kabině jedině prospěje. Na zadní stěnu kabiny (blíže neurčené místo) plánujeme expansní nádrž chladícího okruhu (z řady 300). S tím souvisí ještě další úpravy především vyvedení hadic pod podlahou kabiny na její zadní stěnu.

Během týdne jsme na „maxíkovi“ udělali dalších pár věcí. Tu největší najdete v interiéru. Původní starou sedačku nahradila o poznání vyspělejší a pohodlnější sedačka Isri (opět z tahače řady 300). Zvenku jsou pak jasně patrné plastové blatníky na zadní nápravě spolu se sdruženými svítilnami. Za obojí patří dík opět tátovi, protože vše se dělo za mojí nepřítomnosti. Elektroinstalace ist nich meine kobyle, ale asi to budu muset trochu osvojit. V rámci úprav tahače jsme dovezli téměř všechny potřebné komponenty, za což patří dík zase Marku Maděrovi, protože tahače na kterých jsem parazitoval patřily jemu. Tátovi jsem „zabil“ celou sobotu, za což se mu tímto omlouvám. Asi to nebylo naposledy.

14.května 2006

Nemám nic proti květnu. Ale nesnáším, když mám auto od pylu a když mi vítr hází okvětní lístky ze stromů na čerstvě natřené díly. Je květen a já si obojího užil tento víkend do sytosti. Liazka stojí přímo pod třešní. Když jsem byl malý kluk, pamatuji si, když ji táta sázel. Byla jen tenoučký proutek, ale tehdy jsem se pod ni se svým nejmilejším autíčkem schoval a hrál si v jejím stínu. Když nad tím přemýšlím, od té doby vyrostlo vše. Třešeň, já i moje nejmilejší autíčko. I dnes se s ním mohu pod její větve schovat. Doufám jen, že to jediné, co ještě do budoucna povyroste, bude právě ten strom. Já už o moc větší být nechci a byl bych rád, kdyby ani moje další auta nebyla o moc větší než moje první Liazka. Snad to vyjde.

Ještě než jsem tento víkend začal pracovat na tahači, splnil jsem kamioňáckou povinnost a nakoupil si vlaječky za okno. Asi jsem to s nimi malinko přehnal, protože přes ně není z místa řidiče nic vidět. Moc hezky vypadají také chromované krytky matic na kolech a velkou radost mám i z bílých emblémů na boční okna. Koupil jsem si ještě pár dalších drobností, ale na ty dojde řeč až budou umisťovány na vůz. Vše se pouze snažím shromáždit na jedno místo, takže připravená už je vysílačka i vzduchová hadice s pistolí do interiéru, v Makru měli navíc docela hezký kobereček na motorový tunel. Asi největší radost mám ale ze záclonek. Na těch se ale teprve začne pracovat. Pokud se vše zadaří, budu si je moci do kabiny už příští víkend pověsit. Nesmím zapomenout na fakt, že jsem využil nabídku svojí „adoptivní kladenské maminky“ (jinak maminky mojí přítelkyně), která přislíbila, že se s výrobou záclonek popere. Jak to dopadne vám řeknu příští víkend.

Zásadní práce, kterou jsem měl na tento víkend v plánu bylo obroušení a základní nátěr všeho „železa“, které jsem si přivezl minulý víkend. Povedlo se mi to jen napůl, protože to bylo časově náročnější, než jsem předpokládal. Navíc několikrát moji práci přerušil májový deštík (Ach, zase ten květen!). Připravit se mi tedy povedlo pouze držáky obou nádrží a menší (hydraulickou) nádrž. Natřel jsem ještě příčku, na které je uložena zadní část kabiny, protože během týdne by se zde měl začít odvíjet souboj mezi elektroinstalací a mým tátou, který zatím ale vyhrává a zadní světla myslím v pohodě zprovozní. Na rámu už sedí točna, která ale ještě není po finálním nátěru a navíc ještě není přišroubovaná.

Trochu neplánovaně jsme udělali maxíkovi letní sestřih. Ozval se totiž zájemce o sadu spoilerů a ty logicky musely z kabiny dolů. Ale nelekejte se. Připravuje se již mohutnější sada airdesign se sáním vyvedeným zboku. Během léta by měly být na kabině pouze deflektory za kabinu, střešní spoiler nikoli, protože bych se s ním při práci nemusel vejít všude, kde by bylo třeba.

23. července

Je to už nějaký týden zpátky, co jsem přestal aktivně dělat na Liazu. Bylo to především kvůli zkouškám, které se mi nevyvedly plně podle plánu, takže školou ještě během léta zabiju nějaký ten čas, čemuž musím přizpůsobit další plány. Sice se mi to nelíbí, ale s tím už nic nenadělám.

Na Maxíkovi se za tu dobu poměrně hodně změnilo. A na původních plánech taky. Velký dík za práci, která se udělala během zkoušek patří tátovi. Ten se popral s elektroinstalací pro zadní světla, sundal velkou nádrž i vzduchojemy. Já z auta sundal malou nádrž, vyrovnávací vzduchojem v rámu u převodovky tak, aby se rám mohl kompletně obrousit a pečlivě natřít základovou. K tomu byla nutná i velká dávka arvy a vypůjčená wapka. Pak už jsem mohl začít s broušením a základními nátěry všech dílů a součástí, tzn. především malá (hydraulická, chci ji na rámu, ačkoli práci na sklápěči jsem letos vzdal a stejně tak i nákup hydraulického čerpadla) a velká palivová nádrž, která pochází z typu 18.33 TBV. Zatímco nátěr vnitřní části pravého podélníku rámu byl hotový ještě v květnu, levý podélník zevnitř a zbytek rámu z vnějšku jsem dodělával až v polovině července, stejně jako nástřik finálních vrstev palivové nádrže i vzduchojemů, zbývá už jen spodní část skříně na baterie a pomalu mohu začít přemýšlet o tom, jak vše na rám srovnáme. Faktem nicméně je, že držák rezervy jsem z rámu odříznul a prostor pro rezervu na tahači nebude, stejně tak jako (bohužel neb bohudík?) filtr z tahače TBV, který se nám na rám kvůli odlišným partiím obou verzí (110 a 300) na rám napasovat prostě nepovedlo.

Moc rád bych poděkoval Katčině mamince za záclonky , protože v autě vypadají moc hezky ať už jde o ty boční, nebo malou krajku nad čelním oknem a vlastně i Kačence, která mi teď pár dní pomáhala. Nové vlaječky asi neberte vážně. To už je na hranici nevkusu a s tím se musí zacházet opatrně.

No, asi jsem vám toho nakonec řekl méně než jsem chtěl, ale sám si to všechno už taky nepamatuji. Nechť fotky řeknou více než tisíce slov. Škoda jen, že jsem toho měl v plánu víc, než se na Maxíkovi stihne. Ale to, bohužel, nezáviselo jenom na mě a já se můžu jen tiše loučit s tím co bylo v plánu a neudělá se. Takový je život. Říkám si: "Ještě to není tak zlý..."

„Ležím pod tím od rána do večera a dělám co můžu, chlapi. Ale jestli to bude do Truckfestu, to vám teda nezaručím. A než začne mít někdo řeči ve stylu „že tohle už slibuju třetí rok“, tak ať drží hubu a buď přidá ruku k práci nebo za mě v srpnu udělá zkoušku z angličtiny, pružnosti a pevnosti a numerické matematiky. Howgh.“

29. července

No postupujeme. Pomalu, ale přeci. V tuto chvíli nejdůležitější část rámu už je na čisto hotová, tzn. prostor mezi koly. Otevřeně říkám, že ještě dvě místa na rámu nejsou úplně ok (tzn. po dobré povrchové úpravě) a to rám pod kabinou z vnější strany, což ale souvisí s možnou úpravou vzduchového odpružení na přední nápravě (a tudíž toto místo záměrně zůstalo vynecháno) a pak ještě prostor pod točnicí a kolem zadní nápravy, kde dosud nebyl zrovna ideální přístup a toto zase souvisí s úpravou odpružení zadní nápravy, což je (stejně jako v případě přední nápravy) stále otevřené téma a tím pádem to nechávám na později. Vzhledem k celkové rozpracovanosti vozu jsou tyto dvě partie zanedbatelné a na funkčnost vozu jako takovou nemají vliv.

Dokončené jsou víceméně všechny součásti, které mají být v první fázi usazeny na rám. Napevno byl namontován výfuk a teď už probíhají pokusy a návrhy toho, jak vše na rám umístit tak, aby to vypadalo hezky, šetřilo to místo a navíc vše bylo funkční. Podobnost prozatímního návrhu s tahačem pana Kozáka nepopírám, protože jeho stodesítkou jsem jednoduše fascinován. Po několika letech pátrání byl až jeho tahač zhruba podobný tomu, jak bych si představoval ten svůj. Tedy styl i čistota provedení. Rozhodně ho ale nemám v úmyslu celý zkopírovat. Na to mám příliš mnoho vlastních nápadů.

Mezi tím, co mi zasychal nástřik na nejrůznějších dílech, prošel jsem tátovým školením a začal zalepovat a opravovat laminátové díly, tzn. přední spoiler, na něj navazující stupačky a deflektory za kabinu. A musím říct, že především práce s pryskyřicí mě vyloženě baví.

8.dubna 2007

S několikaměsíčním zpožděním (pozdě, ale přece) bych sem rád (k fotografiím které tu jsou od prosince) doplnil ještě něco málo povídání o tom co na nich vidíte. Jistě si to umíte sesumírovat i bez povídání, ale ve věcech je třeba míti pořádek. Uspořádání vzduchojemů pod bateriemi bylo už jasné delší dobu, hodně práce ale dala vzduchařina, která je z velké části z ocelových trubek (hlavně kvůli blízkosti výfuku, ale i větší odolnosti) a také držáky vzduchojemů samotné. Zásluhu na tomhle má především táta. Já se mezitím pohyboval spíše na druhé straně auta. Z tahače 18.33 TBV upravený vzduchový (jiné průměry sacího potrubí) filtr jsem po mnoha nátěrech a nástřicích namontoval zpět pod kabinu a začal vše lícovat se zbytkem potrubí, které ještě na dokončení čeká. Společně s tátou jsme pak vyvařili tlumič výfuku a namontovali ho se všemi držáky na rám. Připravená je i koncová část potrubí z nerezu, napevno ale ještě není usazená. Část další krabice na baterie, která ukrývá vysoušeč vzduchu a ventily se dočkala konečné povrchové úpravy a spolu se zbytkem byla usazena na rám. Mezi tím se pracovalo také na palivové nádrži, která byla nakonec hotovými držáky (a s novou rozvodnou krabičkou) usazena na rám, zbývá ještě připojit hadice. Věc, kterou nenajdete na fotkách a která přesto zabrala hodně hodin, bylo obroušení laminátového spoileru pod nárazník od původního gumového nátěru, časem jej čeká nástřik v budoucí barvě kabiny, to je ale ještě hudba budoucnosti. Pak už se dotáhly do konce jen nějaké drobnosti a auto se zazimovalo, s příchodem nečekaných mrazů zmrzla v autě nějaká voda, jestli to ublížilo chladiči nebo něčemu, to se pozná až na jaře. Toť byl rok 2006, z mého pohledu docela aktivní měsíce. Hodně proměnily auto a ačkoli vám to tak nemusí připadat, dalo nám to zabrat. Něco jiného je dělat tohle po letech zkušeností v dílně na kanále, jinak se to dělá na zahradě doma. Zatím to ale pořád míří správným směrem, tak nám držte palce.