(konverze Italeri č. 3842, 1/24)

Jan Rosecký, 9.2.2010

Tento model je známý z časopisů Modelář i Truck Model World, kde o něm bylo již řečeno víceméně vše. Tato sekce proto ani nemá ambice opětovně popisovat slovo od slova stavební postup, ale spíše uveřejnit fotografie, které se k očím většiny českých čtenářů nedostaly, neboť v Modeláři na ně nebylo místo (což vzhledem k jejich povaze chápu, tehdy jsem ještě nefotil celý stavební postup pečlivě a na jednobarevném pozadí) a Truck Model World odebírá u nás nejspíše jen pár jedinců.

O předloze i stavebnici bylo leccos napsáno v prvním čísle Paddocku, identickou stavebnici, ovšem s kabinou Space cab, jsem řádně "zpražil" v Modeláři. Proto to nebudu opakovat, ani texty kopírovat a pustím se rovnou k jádru věci, totiž ke stavbě.

Je jasné, že z této stavebnice sice lze vyčarovat zázraky, ale to lze při troše snahy a dostatečně dlouhé době i z hromady destiček nebo třeba kelímků od jogurtů. Můj úmysl byl zcela jiný, totiž postavit rozumný model za dobu řádově jednoho měsíce a stavbu si užít bez nějakých zásadních přestaveb a doplňování detailů. Protože se orientuji spíše na vozy staršího data výroby a předloha stavebnice mi není dvakrát blízká, vybral jsem si alespoň moji oblíbenou konfiguraci (tahač 6x2, poslední náprava zvedací s dvojmontáží) a barevné provedení vozu si vymyslel.

Rám není díky provedení new concept zrovna modelářův sen, náprava základních nectností ale není nic dramatického a zvládne ji i středně pokročilý modelář. Doporučuji odřezat absolutně vše, proužky plastové destičky doplnit podélníky na "U" profil, zatmelit veškeré otvory a na příčky a podélníky zevnitř doplnit nějakou tu kabeláž. Stupačkový plech skryje rám i převodovku téměř po točnici a nebude-li stát model na zrcadle, je zbytečné s lámat s detaily v tomto prostoru hlavu.

Protože jsem chtěl třínápravový tahač, potřeboval jsem si vyrobit sadu 4 měchů pro druhou nápravu. Dobře mi k tomu posloužily dvě propisovací tužky. Ve finále není rozdíl mezi díle ze stavebnice a nove vyrobenými příliš patrný.

Dále bylo nutné vyrobit část dalších dílů podvozku a to zejména ramena, stabilizátor, mechanismus zvedání poslední nápravy i nápravu samotnou. Při troše zjednodušení to byla práce na dvě odpoledne, takže opět nic zásadního.

Základ rámu v Surfaceru.

Na rám jsem poté doplnil základ kabeláže z gumiček různých průměrů, dolepil vzduchojemy mezi nápravy, měchy s "gumovými" částmi vymaskovanými páskou Tamiya.

Takto připravený rám jsem nastříkal tmavě modrou akrylovou barvou Model master.

Dvojice blatníků pocházejících ze stavebnice (v pozadí) jsem doplnil blatníky z domácího vrakoviště (Renault Magnum).

Trochu zkušenosti vyžadovala výroba nového tlumiče výfuku (ve stavebnici je nesprávný díl), dnes je správný tlumič k dispozici spolu s nádrží na Ad blue v resinu.

Sestava podvozku při zkušebním lícování.

Disky kol se zkrácenými náboji.

Usazené blatníky, zástěry vlastní výroby a světla natřená transparentními barvami Revell a Humbrol.

Přední kola mají disky poskládané z dílů původních kol a dílů z domácích zásob, pneumatiky jsou z návěsu Italeri.

Hotová nádrž usazená na podvozku.

Hotový tlumič výfuku a nádrž na Ad blue umístěná pod schránkou s akumulátory. Stupačky a krycí plech pochází z leptu M&G Mouldings.

Naznačení upínacích drátů na vzduchojemech bylo nahrazeno dráty skutečnými.

V interiéru jsem si trochu pohrál s barvami a šablonami, ručně dobravil detaily přístrojové desky a doplnil pár detailů.

Sestavení kabiny bylo bez problémů a tmelení bylo zapotřebí minimum.

Drobotinu mám ve zvyku barvit nebo stříkat na párátkách. Hodně času při práci mi ušetřily akrylové barvy svým rychlým zasycháním.

Příprava šablon na povrchovou úpravu kabiny.

Se šablonami jsem zkusil vytvořit pár motivů, ale nakonec jsem zvolil jednoduduché barevné schéma.

Nanesení motivů na kabinu vyžadovalo jen trochu cviku s pistolí a dobře připravenou barvu. Vše jsem zalakoval lesklým lakem Humbrol.

Kabinu jsem dále doplnil o pruhy ve spodní části a "obtažené" prolisy oken na bocích.

Podobné pruhy vytáhly z "nudy" i masku chladiče. Neberu-li v potaz přípravu šablon a experimentování na destičkách, tak vytvoření modrých motivů na kabině zabralo jedno odpoledne.

Vlaječky a cedule, to musí být.

A zase ta drobotina, to je moje neoblíbená práce. Zvláště zrcátka, jejichž odrazová plocha byla nakonec vytvořena chromovým Alcladem.

Nakonec jsem na kabině ještě vymaskoval rám čelního okna, na který navazujé plochy na dveřích.

Paraboly střešních světel se rovněž lesknou díky Alcladu.

Na hotovém laku jsem ještě trochu pracoval leštícími pastami Tamiya.

Leptané stěrače firmy KFS jsou super věc.

O dotek moderní doby v podobě módních doplňků (na modelech i skutečných kamionech) se postarala okna z výroby dánského modeláře Flemminga Pedersena.

Několik snímků téměř dokončeného modelu.

Daf vznikal souběžně s dokončováním modelu Mack Magnum.

Pár drobnosti, SPZ, hadice pro návěs a vzduchové kohouty vlastní výroby a hotovo. Postaveno zhruba za měsíc.