V Jabbeke dostane člověk vždycky modelářskou náladu. Protože těsně před výstavou jsem předělával šasi, otázkou nyní bylo jak budou rozmístěné komponenty na rámu. Dle podkladů jsou baterie umístěné na rámu hned za koly přední nápravy. Méně než o jejich umístění jsem věděl o tom, jak přesně umístěné jsou. Vzhledem k tomu, že můj Mack ale není stoprocentní kopií nějaké předlohy (ke které bych měl spoustu podkladů), nezbylo mi nic jiného, než vše uspořádat dle vlastní logiky za pomoci několika málo drobných snímků, které jsem měl k dispozici. Přeměřil jsem tedy velikost skutečných baterií a dle jejich velikosti zpracoval dvě schránky s držáky, kryté stupačkovým plechem, natřel je stejným odstínem jako rám a umístil je na rám.



Do motorového prostoru jsem dále nechtěl umisťovat nic dalšího, protože bych mohl mít problémy s usazením nárazníku a boků. Ačkoli se mi do toho nechtělo, začistil jsem poslední nerovnosti na celku boků s nárazníkem a vše začal připravovat k umístění na rám (ještě před stříkáním, abych mohl eventuelně provést další úpravy bez poškození finálního povrchu). Během této práce jsem ale přestal být spokojen s provedením podběhů kol přední nápravy a především s jejich tvarem. Motorový prostor Magnumu je velmi složitý, ale tvar podběhů se dá zobecnit na část kulové plochy, zatímco moje provedení odpovídalo ploše válcové a nevypadalo příliš reálně. Podběhy jsem nakonec z bočních dílů odstranil a začal přemýšlet, jak je předělám. Přemýšlel jsem velmi usilovně. Až tak usilovně, že jsem dostal žízeň a začal upíjet Hanáckou kyselku z 1,5 litrové láhve kterou jsem vždy postavil před sebe na stůl a hle: nápad byl na světě! Rozšiřující se část láhve, těsně pod hrdlem upoutala svým tvarem moji pozornost. Chvíli jsem ji studoval, zbytek obsahu láhve jsem vylil, láhev rozstříhal a začal upravovat a opravovat. Ani ne za hodinu jsem měl už hotové podběhy ideálního tvaru vlepené na místě. Paráda! A ani to moc nebolelo… Teď už stačilo jen vše nastříkat lesklou bílou, což mi s pauzami na zasychání a přebrušování nerovností nástřiku trvalo několik dní. Na hotovém dílu jsem poté podběhy nabarvil polomatnou černou, lemy blatníků matnou černou, směrovky transparentní oranžovou (Humbrol), podklad světel stříbrnou a lištu mezi boky a kabinou oblepil černou izolační páskou a její zbytek dobarvil. Po zaschnutí barev jsem na čelní panel dolepil světlomety, boční obrysová světla a celek usadil na rám. Na pravou stranu jsem pak dolepil upravenou skříň na nářadí (nyní již oddělenou od skříně na baterie) s expansní nádrží. Na místo jsem usadil také servisní klapky, které se na pantech ze samolepící hliníkové folie mohly otevírat.



Potom ležel model dlouho na polici bez jakékoli činnosti. Práce, která mě čekala měly být buď nástřikem zkažené blatníky nebo palivové nádrže. S obojím jsem strávil již v minulosti poměrně hodně času a výsledek byl vždy daleko, takže se mi nemůžete divit, že se mi do ničeho několik měsíců nechtělo. Co se týče nádrží, nebyl až takový problém je přetmelit a nastříkat. Nechtěl jsem je ale usazovat na rám před blatníky, aby mi mezi nimi a nádržemi nevzniklo příliš noho místa. Jenže blatníky měly ne zrovna hezký nástřik, který jsem se marně pokoušel seškrábat již před několika měsíci. Díky tomu jsem už ale musel předchozí nástřik před další úpravou odstranit kompletně (vyrábět blatníky znova nepřipadalo v úvahu). Zkoušel jsem kde co (dnes už mám Purisol, tehdy ne), ale nástřik jsem chemickou cestou odstranit nemohl. Navíc, vzhledem k členitosti blatníků, se ruční broušení barvy jevilo jako časově velmi náročná záležitost a do ní se mi opravdu nechtělo. K modelu jsem se přiblížil až před vánoci, ale blatníky jsem stále nechával stranou. Protože jsem stále zkoumal fotografie motorového prostoru, začal jsem přemýšlet jak vše upravit tak, aby prostor pod kabinou vypadal reálněji.



Jako první jsem se rozhodl propracovat prostor za servisními klapkami. Plochu jsem natřel černou barvou a vlepil vrstvený díl z plastových destiček zhruba odpovídajícího tvaru. Na straně spolujezdce (vlevo) jsem vlepil palivové filtry a čerpadlo na sklápění kabiny, nalevo páku odpojovače baterií a hrdlo pro doplňování kapaliny. Na klapky a v jejich okolí jsem pak doplnil odpovídající kabelové rozvody. Dále jsem se rozhodl zaslepit prostory nad podběhy z vnitřní strany bočních panelů. To jsem provedl jednoduše pomocí plastových destiček, které lemují profily evergreen. Díly jsem nastříkal matnou černou a vlepil na místo. Do třetice jsem se rozhodnul vytvořit vnitřní části světlometů s parabolami a elektroinstalací. Ze nejrůznějích dílů z domácího vrakoviště jsem vytvořil makety parabol hlavních, dálkových i mlhových světlometů a vlepil je na plastové destičky takových rozměrů, aby přesně zapadly na místo v nárazníku. Díly jsem nastříkal matnou černou a detaily dobarvil mosazným tekutým kovem firmy Agama. Před vlepením do nárazníku jsem k parabolám připojil kabely a teprve poté dokončené díly vlepil do nárazníku a svazky kabelů připravil pro napojení do kabiny. Po několikadenní práci jsem ještě do motorového prostoru doplnil nádobku centrálního mazání, vysoušeč tlakového vzduchu a zbývající kabeláž. Teprve až vypadalo vše dostatečně zaplněné kabely a dráty jsem celek odložil. Na spodní části rámu pod motorem jsem poté vyzkoušel patinu metodou suchého štětce.



Dál jsem se rozhodl pokračoval interiérem. Základní skelet byl už přes rok sestavený, boční stěny jsem v horní části pouze zúžil pro budoucí slícování s vnějším pláštěm kabiny a zaslepení viditelných dutin při otevření dveří. Větším oříškem se ukázala být přístrojová deska. Objednal jsem si sice odlitek firmy Auslowe, který je připravený pro modely s pravostranným řízením, kvalita provedení dílu byla ale otřesná a já opět strávil nekonečné hodiny tmelením, broušením a úpravami. Vše jsem nakonec vyřešil velmi silnou vrstvou barvy, která chyby povrchu skryla, vše jsem pro jistotu ještě jednou přebrousil a na některých místech ještě doplnil plastovými destičkami. Dalšího zušlechtění se model do výstavy v Jabbeke v roce 2004 nedočkal.