Z velké části kovový Peterbilt 359 firmy Revell není sice plnohodnotnou součástí mojí sbírky, ale přesto stojí u zrodu mojí modelářské činnosti a právě proto je zde na prvním místě. Na fotografiích je již v mírně upravené podobě s několika málo doplňky vlastní výroby. V současné době je však rozebrán na díly, převodovka z něj byla použita v modelu tahače Mack Magnum a zbytek modelu čeká na nějaké další modelářské využití.



Mým prvním skutečným modelem se stala Scania 144 Topline (Italeri, #712). Opracováno a barveno na něm bylo pouze malé množství dílů. Celá souprava společně s návěsem Container trailer 40ft (Italeri, #737) prošla během svojí existence mnoha proměnami, především za pomoci doplňkové sady Truck Accessories (Italeri, #764). Na dokončených modelech se střídaly nejrůznější doplňky a nálepky, měnily se drobné detaily (poklice a barvy disků, kabeláž,...). V původní podobě dnes model již neexistuje, neboť celá souprava byla přestavěna na havarovanou a vystavena v malé diorámě. Pro více informací o současné podobě modelu klikněte zde.





Mým druhým (vlastně třetím, počítám-li kontejnerový návěs) modelem se stala Scania T 143M 500 (Italeri, #736). Narozdíl od první soupravy na tomto modelu již bylo barveno 95% dílů (prakticky vše kromě oken a pneumatik), avšak veškerá práse s barvou probíhala pouze štětcem a na modelu je to při bližším pohledu pochopiteně patrné. Již od prvopočátku měl model základní kabeláž a vzhledem ke zkušenostem s prvním modelem (vlivem časté manipulace se odlamovala kola zadní nápravy), zadní náprava byla zesílena vlepenou kovovou osou. I na tomto modelu byly užity doplňkové díly ze sady Italeri #764, později i #720 a detaily tahače se časem měnily. K modelu byl po nějaké době připojen dvounápravový (napůl kovový) návěs firmy Revell (původně patřící k výše zmíněnému tahači Peterbilt 359), jehož vzhled byl také drobnými detaily pozměnen. Mým oblíbeným doplňkem z té doby byly především hasicí přístroje vyrobené z moduritu a na samolepící papír tištěné samolepky. Tato souprava existuje v nezměnené podobně dodnes.








Tato, na první pohled obyčejná, fotografie je prvním skutečným záznamem mojí modelářské činnosti. Neexistuje žádná starší. Veškeré fotografie mých modelů byly pořízeny až po této fotografii.



MAN F-2000 (Italeri, #714) se stal dalším modelem v mojí sbírce. V té době jsem se již pokoušel o první úpravy modelů a po vzoru kovových modelů osobních automobilů, které jsem do té doby sbíral, jsem se pokusil vyrobit otevírací dveře kabiny pomocí primitivních pantů z drátů a bužírky. Kupodivu tento systém bez problémů fungoval. Kromě otevíracích dvěří byl tahač postaven s minimem úprav a prakticky bez kabeláže. Povrchová úprava kabiny tahače (a později i návěsu) však již probíhala za pomoci fixírky Revell s velmi primitivním kompresorem. Použity byly doplňky Italeri ze sady Italeri #764 a některé díly a samolepky vlastní výroby (moduritové hasicí přístroje a zakládací klín, kovová osa zadní nápravy, zástěry). Popisy "Panalpina" pochází ze stavebnice návěsu Trailor (Heller, #771) stejně jako návěs, který je s modelem spojen. Původně bylo mým úmyslem postavit ho ze stavebnice bez zásadních úprav (s plachtou, zadními vraty a otevíracími bočnicemi pod vykasanou plachtou v jeho přední části). Během stavby se mi ale nedokončený návěs jako "plato" zalíbil a inspirován skutečnou soupravou, kterou jsem tehdy potkal cestou ze školy, se na návěsu (na ručně malované imitaci dřevěného povrchu!) místo konstrukce s plachtou objevil zásobník na technický plyn a na spoileru tahače pak samolepka Linde. Váha nákladu, která činí několik kilogramů (konce nádoby jsou kovové) si vyžádaly dodatečnou instalaci kovových náprav návěsu. S výjimkou drobných detailů návěs jinak odpovídá původní stavebnici. Jako doprovodný vůz jsem k soupravě upravil kovový model vozu Alfa Romeo 75 firmy Bburago. Jak bylo u mých modelů v té době zvykem, i tato souprava procházela souprava behěm své existence drobnými změnami (barvy disků kol, poklice, samolepky) a v původní podobě dnes již neexistuje. Model tahače byl rozebrán a stejně jako návěs prošel renovací, která měla za účelem odstranit hrubé modelářské chyby a z původně neotesaného modelu učinit výstavní exponát. Pro více informací o současné podobě modelu klikněte zde.






Mým dalším modelem se stala souprava Scania "Cool Fruits" truck & trailer (Italeri, 799). Většina dílů tahače byla barvena ručně štětcem, kabina řidiče, spoilery a návěs pak již stříkací pistolí Hansa 281. Kvalitou provedení se souprava pohybuje na pomezí mezi mými modelářskými začátky a érou, která započala tahačem Volvo FH16 "Windy city". Protože je však model postaven bez zásadních úprav a nejsou na něm využity žádné profesionální doplňkové díly, zařadil jsem ho do této sekce. Od sériového provedení stavebnice se model odlišuje několika doplňkovými díly ze sady Italeri #720, jednoduchou kabeláží, několika díly vlastní výroby a směsí různých obtisků a vlastních samopelek. V porovnání s předchozími modely je ale tato souprava zpracována mimořádně kvalitně a byť není prvoplánově určena na stupně vítězů, na modelářské soutěži bych se za ni rozhodně nestyděl (o čemž se ostatně mohli kdysi přesvědčit i několikanásobně starší soupeři na nejmenované modelářské soutěži, kteří moji převahu tehdy nesli velmi nelibě a svoji porážku očividně brali jako těžkou urážku na cti). V rámci modernizaci mojí modelové flotily (Man F-2000, havarovaná Scania) mám v úmyslu provést na soupravě několik změn. To se týká především opravy nehezkého spoje střešních panelů návěsu. Úpravy by se mohly dotknout ještě disků (nástřik tekution Alclad II - chrom), zadní nápravy tahače (nahrazení původních nesprávných nábojů resinovými díly KFS) a rámu návěsu (posunutí náprav směrem k přední části návěsu). Prozatím ale model zůstává v nezměněné podobě.









Jediným "háčkem" v jinak slušném zpracování modelu je spoj dvojice střešních panelů v polovině horní části návěsu, která však nevznikla přímo mojí vinou. Spoj byl totiž přetmelen, přebroušen, přestříkán a nebyl nijak výrazně znatelný. Časem se však tmel začal propadat, spoj se zviditelnil a v barvě se objevily nehezké praskliny. Protože v té době byly již dávno naneseny velké obtisky na bocích návěsu, o nápravu spoje jsem se z obav neopravitelného poškození obtisků nepokoušel a spoj provizorně překryl (ne příliš vzhledným) páskem bílého samolepícího papíru. O tom, že tmelení spojů na skříni návěsu nebyla snadná a čistá práce se můžete přesvědčit na následující fotografii.



Na následujících obrázcích si ještě můžete prohlédnout některé společné fotografie mých modelů.