Liaz navždy!
Stará Liazka rezaví, stará láska nikoli...

:: Menu ::

» Home
» O Liazu
» Prospekty
» ČSAD
» Naše Liazy
» Události
» O nás


:: Novinky ::

24.září 2014 Uklizeno v sekci Naše Liazy...









Martin Macík píše o osmé etapě

Tak jsme v Nouakchottu. Je to hlavní město Mauretánie, země, jejíž tři čtvrtiny pokrývá poušť. Leden je zřejmě pro poušť jedinou příležitostí, kdy může rozkvést a mezi keři pobíhají gekoni a chrousti. I tohle město vzniklo na poušti, takže doslova všude je písek a prach. Bivakujeme jako vždy na letišti, jehož ranveje jsou taky jen dobře ucválaný písek. Těžko říct, jak v tom prachu mohou vzlétat letadla. My jsme si mezitím odjeli dvě mauretánské etapy. Včerejší začínala v Zoueratu, pouštní oáze za tzv. zdí, tedy podminovanou hranicí mezi Marokem a Mauretánií. Buldozery kdysi mezi minami vytlačily průjezd, který hlídají vojáci. Otevřeli ho jen nám, dakaristům a když jsme ho spořádaně v řadě za sebou projeli, zase ho zašpérovali a bůhvíproč budou bedlivě hlídat. Včera jsme kvůli dunám podhustili na jedna jedna, ale trochu se nám svlíklo kolo a ufouklo, tak jsme museli stavět. Kámen od kola nějakého auta přistál zrovna na našem předním skle, takže dál jedeme s puklinou. Jízda byla trochu drsná, cesta vedla po tak ostré skále, že jsme čekali, kdy nám to definitivně seřeže pneumatiky. Ostré kamení z kol nakonec vytrhalo jen kousky gumy. Taky si nás oblíbil vrtulník Eurosportu. Přiletěl k nám až na úroveň kabiny a otevřenými okny nám dovnitř naházel, co šlo, písek, klacky, roští, kamínky. Hoši, děkujem.

Dnešní, v pořadí osmá etapa závodu, už byla o něco jednodušší, zato docela dlouhá (508 km). Jeli jsme střídavě po skále a obrovských měkkých dunách. Na rozdíl od většiny kolegů se nám dunami podařilo projet bez kopání. Zato nám zřejmě odešlo turbo, takže jsme nešli na plný výkon. Taky se nám nepodařilo najít 19. checkpoint. Byl schovaný někde za dunou a většina závodníků devatenáctku prostě nenašla, takže ji možná z výsledků škrtnou. Škoda, hledáním jsme si zajeli dobrých dvacet kilometrů. Přesto jsme dojeli na docela dobrém místě. Akorát přesně nevíme, kterém. Klasika, pokud chceme vědět, jak na tom jsme, musíme volat do Česka. Zítra je den volna, tak se hodláme resuscitovat, polidštit (zarůstáme a černáme) a prozkoumat „krásy“ Nouakchottu.