Moderní návěsové tahače Škoda-Liaz řady 300


Část první:
situace na přelomu 80. a 90. let

Po revoluci v roce 1989 se situace na trhu s nákladními automobily v Československu potažmo v České republice dramaticky změnila. Centrální plánování vzalo za své a tím i jistý odbyt našich podniků, Liaz nevyjímaje. Nově vznikající soukromé subjekty v touze po západním stylu života sahaly ve velké většině po vozidlech západních výrobců a na Liaz bylo od té doby nahlíženo víceméně s opovržením. Kromě socialistického nádechu navíc vozidla Libereckých automobilových závodů nemohla západním značkám prakticky konkurovat ani výkonovými ani kvalitativními parametry. Továrna se musela naučit myslet novým způsobem a s novými trendy na trhu se pokusit vypořádat tak, aby měla svým zákazníkům stále co nabídnout.

Generální opravy tahačů Liaz řady 100 dokázaly i v polovině devadesátých let proměnit staré vozidlo k nepoznání.

Ačkoli v té době běžela výroba vozidel řady 100 naplno, ještě v dobách předrevolučních továrna pečlivě plánovala a připravovala vývoj a výrobu nových vozidel tak, aby i nadále mohla splňovat požadavky a nároky doby a to nehledě na politické uspořádání světa. Připravovány tak byly nové motory M2 (došlo i na malosériovou výrobu) a M3, ve spolupráci s dalšími domácími výrobci byly rozpracovány projekty nových kabin, na základě zkušeností byly připravovány nové převodovky a mnoho dalšího. Změna politické situace však přišla náhle a pokles prodeje naše podniky dramaticky zasáhnul. V Liazu bylo jasné, že vývoj musí pokračovat a na trh musí být uvedena nová řada vozidel, která bude především pro domácí zákazníky představovat dobrou alternativu mezi cenou a užitnou hodnotou. Z finanční situace však bylo jasné, že velkolepé plány z dob minulých není schopna továrna uskutečnit a praxe bude muset být o poznání skromnější. Místo dokončení vývoje stávajících prototypových prvků (na který však mezi tím již nezbyly potřebné finance), ukončení výroby řady 100 a její nahrazení novou řadou vozidel tedy na počátku devadesátých let následoval poměrně zmatečný vývoj různých prototypů a modelových řad. Téměř současně byly modernizovány modely řady 100, vyvinuta přechodná modelová řada 200, která prakticky všechny komponenty sdílela s modely řady 100 a zároveň rozpracována řada 300, která již může být považována za modelovou řadu zcela novou. Výroba řad 100/200/300 se tedy v letech 1992-94 překrývala. Zatímco ještě v roce 1994 byly vyráběny návěsové tahače 110.573, veřejnosti byl již v roce 1992 představen model 17.37 TB (již ř. 300) s americkým motorem Detroit Diesel a to vše za současně probíhající výroby vozidel řady 200 v rozmezí let 1991-94.