Moderní návěsové tahače Škoda-Liaz řady 300 Část druhá:
charakteristika modelů bezprostředně
předcházejících řadě 300

Nejjednodušším krokem ke „konkurenceschopným“ vozidlům byla tedy modernizace stávající výrobní řady - 110. Tahače návěsů byly v té době vyráběny standardně v provedení jak s listovými (110.421, 451, 461, 471, 480, 491) tak vzduchovými pružinami (110.541, 551, 553,561, 571,573). Základ vozidel i nadále zůstal stejný – motor M 1.2A MŠ 640/640 F (š-šikmý). Pro zvýšení jejich atraktivity však byla do výbavy některých z nich zavedena následující vylepšení: laminátová zvýšena střecha kabiny Maxi zvýšila celkový obytný prostor posádky vozidla (výše uloženým spodním lůžkem a novými uzavíratelnými skříňkami nad předním oknem se zvětšil objem úložných prostor) a vyšší úroveň výbavy zahrnovala elektricky seřiditelná zpětná zrcátka, centrální mazání, chladničku, nezávislé topení Eberspächer, ADR výbavu, bezpečnostní schránku, dálkový odpojovač baterií, dovozové sedačky, šestnáctistupňovou převodovku ZF a sadu aerodynamicky optimalizačních spoilerů Air design a celkově tak zpříjemnila a zjednodušila obsluhu vozidel. Ani takto modernizované vozy však nedokázaly dlouhodobě odolávat tlaku konkurence a podnik za ně musel rychle hledat náhradu. Výroba modelové řady tím však neskončila. Zejména zahraniční zakázky s nižšími nároky na vlastnosti vozidel byly i nadále pokrývány vozidly řady 100.

Návěsový tahač Liaz 110.581 s malosériově vyrýběným motorem M2

Aerodynamické optimalizační sady Air design pro vozidla řady 100,200 a 300

Návěsový tahač 110.491 pro velkoobjemové sklápěcí návěsy

Návěsový tahač 110.551 se vzduchovým pérováním pro MKD

Modernizovaný návěsový tahač 110.573 se vzduchovým pérováním a rozšířenou doplňkovou výbavou pro MKD

Doplňující materiály k tahačům řady 100

Od řady 100/110 byla odvozena řada 200. Odlišovala se především použitým motorem – typ M1.2B MS 636/640/640F (s-stojatý) o objemu 11,94 l. Motor bezprostředně vycházel z motorů, které po dlouhá léta využívala vozidla řady 100. Zásadní modifikací prošlo uložení motoru, který byl u řady 200 uložen vertikálně, zatímco u řady 100 byl uložen šikmo pod úhlem 45°. Navíc byl oproti starším modelům posunut dopředu a opatřen nově koncipovaným sběrným hliníkovým potrubím chladícího okruhu na levé straně hlavy motoru, která byla taktéž přepracována. Celkově lze říct, že hlava odpovídala pozdějšímu provedení motoru M 1.2C, zatímco ostatní verzi M 1.2A. Těžší vozidla a vozidla pro dálkovou přepravu mohla být vybavena novou čtrnáctistupňovou převodovkou Praga 14PS 150. V rámci zpřísňujících se mezinárodních předpisů byl kladen důraz také na snížení vnější i vnitřní hladiny hluku izolačními vrstvami v podlaze kabiny a panely podél motoru a převodovky a také užití lisovaných plastů jak v interiéru kabiny, tak na její vnější prvky (maska vozidla). Představen byl typ 230.471, 230.571 i 230.573. Existovalo dokonce i provedení 6x2 se zvedací zadní nápravou a pravostranným řízením. Vrcholným typem pak měl být tahač 230.573 DD, který byl představen v roce 1990 a vybaven motorem Detroit Diesel 60.67 GU40 o objemu 12,7 litru a výkonu 370 k, převodovkou ZF 16 S 190, zadní nápravou Liaz s kolovými redukcemi, vysokou kabinou Maxi, šestisetlitrovou palivovou nádrží a mnohými dalšími vylepšeními. Maximální rychlost vozu činila až 115 km/h. Vozidel řady 200 však bylo přes jejich kvality vyrobeno pouhých cca. 500 kusů, přičemž z drtivé většiny šlo o sklápěče. V případě návěsových tahačů pak jde spíše o jednotlivé kusy.

Liaz 230.573 DD