Moderní návěsové tahače Škoda-Liaz řady 300


Část čtvrtá:
návěsové tahače řady 300 – modifikace

Jako levnější provedení pro lehké nasazení a provoz s návěsy vyžadující hydraulický systém bylo od tahačů 18.33 TBV odvozeno několik dalších verzí návěsovýc tahačů v čele s modely 18.29 TB (bez hydrauliky)/ TBH (s hydraulikou a 18.33 TBH.

18.29 TB/TBH Vůz má klasický rám tahače TBV, zadní nápravu ale zn. Rába/Madara s kolovými redukcemi a odpruženou listovými pery, tlumiči a stabilizátorem. Přední náprava je klasická kovaná Liaz. Motor je stojatý M1.2C M640 FE o objemu 11.94 litru s výkonem 206 kW/280 k a kroutícím momentem 1170 Nm při 1300 ot./min. Převodovka byla synchronizovaná desetistupňová Praga 10 PS 80. Na trh byly tyto tahače dodávány jak s krátkou (denní) kabinou, tak i dlouhou s nízkou nebo vysokou střechou Maxi. Počet vyrobených vozů v provedení 18.29 TB/TBH se počítá na jednotlivé kusy, řádově jde o cca. pět vozidel.

Lehký návěsový tahač Liaz 19.29 TB/TBH, za fotky patří dík Jurovi Hlaváčovi

Detailní popis provedení 18.29 TB

18.33 TBH

Velmi podobný modelu 18.29, jak konstrukčně tak primárním určením nasazení, byl model 18.33 TBV. Měl stejný rám, zadní reduktorovou nápravu Rába odpruženou podélnými listovými pružinami a stejnou přední nápravu. Motor byl stojatý řadový šestiválec Liaz z řady M 1.2C s označení M640S (SE?) o výkonu 330 koní spojeným se čtrnáctistupňovou převodovkou Praga 14PS 150. Na první pohled se toto provedení lišilo olejovou nádrží umístěnou na rámu za kabinou řidiče, která byla v provedení Maxi. Vozidlo bylo vybaveno laminátovým spoilerem pod předním nárazníkem a mezikolními spoilery ze sady AirDesign. Podle dostupných informací byl vyroben pouze jediný exemplář 18.33 TBH

Několik detailních pohledů na rám tahače 18.33 TBH

Další modofikace tahačů 18.33 TBV

Jak je u Liazu zvykem, od základního modelu je vždy následně odvozena široká paleta modifikací, tahače TBV řady 300 samozřejmě nevyjímaje. Základní provedení tahačů bylo tedy rozšířeno o doplňkovou výbavu a od ní se odvíjela podoba dalších provedení pozdějších typů 18.33. Doplňková výbava do značné míry závisela na přání zákazníka a rozšířila paletu nabízených tahačů o další verze.

Liaz 18.33 TBV/ADR

Nejvýznamnější bylo bezvýbušné provedení tahačů ADR u kterého byly boční laminátové kryty nahrazeny dvěma podélnými profily, které sloužily jako ochrana proti podjetí a v případě požáru umožňovaly bezproblémové hašení i v prostoru pod vozidlem. Místo standardní čtrnáctistupňové převodovky Praga byla v rámci doplňkové výbavy také nabízena silnější šestnáctistupňová převodovka ZF 16 S 151 Ecosplit, případně možnost jejího spojení se silnější nápravou Rockwell. Především v těžkém provozu se čtyřicetitunovými soupravami, pro který nejsou převodovky Praga dostatečně dimenzované, byla investice do silnější převodovky velmi výhodná. V praxi totiž bylo zcela běžné, že při vysoké a trvalé zátěži a se silnějšími motory (pozdější verze) trpěly převodovky Praga zvýšenou poruchovostí. Nejrůznější modifikace byly nabízeny také v případě točnic, brzdových systémů a vstřikovacích soustav (Bosch, Knorr, Rockinger, Jost apod.), přičemž nejrůznější modifikace a úpravy byly a jsou prováděny na těchto vozech prakticky dodnes. Různé byly také s tím související úpravy a použití brzdových válců, uložení vzduchojemů a podobně. Odlišně provedeny byly na některých verzích také stabilizátory na zadních nápravách. Poměrně zásadním rozdílem bylo provedení výfukového systému. U prvních verzí a později na tahačích 19.33 byl použit nově tvarovaný tlumič výfuku „soudkovitého“ tvaru, který byl usazen pod skříní s akumulátory na levé straně rámu (za řidičem). U pozdějších verzí byl však často montován klasický tlumič výfuku s podlouhlým tlumičem podélně uložený pod pravou částí vozidla (podobně jako u vozidel řady 110), pravděpodobně z účelem snížení nákladů na výrobu. Pozdější verze modelů 18.33 TBV od ranných lze také poměrně jednoduše rozeznat díky rozdílným laminátovým spoilerovým sadám, které byly využívány. Původní verze byly osazeny nižšími střešními spoilery, které byly po stranách přinýtovány na střešní nástavbu se sáním vyvedeným pod spoilerem nad střechu kabiny, zatímco kryty mezi koly byly obdélníkového profilu s dvěma horizontálními prolisy. Pozdější sady spoilerů byly o poznání mohutnější, horní díl střešního spoileru byl zcela oddělený a ležel zcela nad rovinou střechy. Sání vzduchu bylo vyvedeno v úrovni zvýšené střechy kabiny a boční kryty měly na sobě reliéfový nápis LIAZ. Různá provedení se týkala také sedaček (Isri, Karosa), zpětných zrcátek (Mecra), disků (Borbet z Al slitin), pneumatik, palivových nádrží (ocelové nebo hliníkové) a téměř nekonečné řady dalších detailů. V druhé polovině 90. let se navíc objevila modernizovaná řada M300, která se navenek od starších modelů lišila provedením některých detailů jako jsou snížené kliky dveří, hranaté boční blikače, obrysová světla nebo skříňka na nářadí umístěna v podběhu předního levého kola. Domácí a další dodatečné úpravy těchto vozů je pak téměř nemožné obecně shrnout. Lze říci, že jejich účelem bylo další zušlechťování vozidel nejrůznějšími doplňkovými díly a komponenty, které odváděly funkci lépe než původní sériové součásti. Poměrně zásadními přestavbami byly vestavby jiných vstřikovacích čerpadel (Bosch) pro zvýšení výkonu z 330k na 360 - 410k. To poskytovalo vozům nadprůměrné jízdní výkony avšak také nadměrné zatěžování součástí pohonného traktu a s tím i zvýšenou poruchovost.

Doplňková výbava pro návěsové tahače Liaz řady 300

Jeden z tahačů 18.33 TBV, který byl přestavěn na verzi s výkonem 400 k

Liaz 18.33 TBV s převodovkou ZF a hydraulikou