Moderní návěsové tahače Škoda-Liaz řady 300


Část šestá:
návěsové tahače řady 300 – motory Detroit Diesel

Potřebu výkonnějších motorů pro zvýšení přepravní rychlosti ale i celkového komfortu jízdy a eliminace počtu řazení si již v druhé polovině 80. let uvědomovalo i vývojové oddělení podniku. Za tímto účelem byl do vývoje a později i do malosériové výroby zaveden motor M2 o objemu 13,74 litru a několika výkonových variantách přes 300 kW! Kromě tahačů pro MKD (typ 110.581), kterých bylo zřejmě několik kusů vyrobeno byly motory použity i ve speciálních vozech pro závody tahačů na okruhu. Následně byl však motor prodán (z nám neznámých důvodů) strojírenskému podniku ČKD a potřeba výkonných motoru stále vzrůstala. Pro dosažení legislativně požadovaného měrného výkonu sice postačovalo sériové provedení tahačů 18.33, nicméně stále silně se projevující trend v dopravě tlačil požadovaný výkon nabízených tahačů směrem k hranici 300 kW a výše. Vzhledem k tomu, že mateřský závod žádným vhodným motorem o požadovaném výkonu nedisponoval, nabízelo se jediné řešení – nákup motorů od jiných výrobců.

Detaily návěsového tahače 17.37 TBV/DD

Detaily návěsového tahače 18.37 TBV/DD

Myšlenka na motor Detroit Diesel pochází někdy z přelomu let 1991/92, kdy František Vojtíšek přemýšlel o vhodném elektronicky řízeném motoru pro svůj závodní tahač. Vzhledem k tehdejším zkušenostem a vynikajícím vlastnostem motorů DD, padla volba právě na něj. Na základě zkušeností byl tedy v rámci výrobního programu řady 200 představen již výše zmíněný tahač 230.573 DD. Protože během následujících sezón dokázalo závodní oddělení s motorem nasbírat mnoho zkušeností, padlo rozhodnutí o zástavbě tohoto motoru se spojení s americkou předovkou Eaton twin splitter do návěsového tahače řady 300.

Návěsový tahač LIAZ s motory Detroit Diesel

Ještě v roce 1992 vzniknul „pokusný“ vůz s označením 17.37 TB. Právě v tomto vozidle bylo využito motoru Detroit Diesel 60.67 GU 40 (čtyřdobý, řadový šestiválec s rozvodem OHC a přímým vstřikem (elektronicky řízeným) přeplňovaný turbodmychadlem s mezichladičem stlačeného vzduchu) o objemu 11,7 litru a výkonu 272 kW při 2100 ot./min a max. točivém momentu 1898 N.m při 1200 ot/min. O jedinečných vlastnostech tohoto motoru mluví už jen fakt, že výrobce byl schopen garantovat záruku na motor až 1 milion kilometrů. Převodové ústrojí tvořila jednokotoučová suchá spojka Fichtel & Sachs o průměru 430 mm a dvanáctistupňová převodovka Eaton TwinSplitter 15612 A se třemi stupni zpětného běhu. Rozsah převodů byl 14,88 – 1,00 a stálý převod zadní nápravy 3,36. Obě nápravy byly tradičně tuhé, přední řiditelná kovaná profilu I, zadní poháněná Eaton. Vůz byl vybaven bubnovými brzdami o průměru 420 mm na všech kolech, systémem ABS a zpomalovací motorovou brzdou typu Jake Brake. Kabina byla klasická typu 230 Maxi. Čalounění interiéru bylo provedeno z hnědého textilního materiálu, sedadla pocházela z vozu Škoda Favorit, byla vzduchem odpružená a podélně i výškově seřiditelná. Standardně byla kabina vybavena dvěma lůžky. Elektrická instalace byla 24 voltová se dvěma 12V akumulátory. Rozvor náprav tahače byl 3550 mm, rozchod kol 2050 mm, délka 5850 mm, šířka 2500 mm a výška 3250 mm. Pohotovostní hmotnost činila 7180 kg při podílu 6500 kg / 11 000 kg na přední/zadní nápravu při plně naloženém vozidle. Palivová nádrž byla hliníková o objemu 400 litrů, na přání zákazníka byla dodávána do objemu 500-600 litrů. Jako doplňková výbava bylo nabízeno nezávislé naftové topení Eberspächer, centrální mazání podvozku, ostřikovače světlometů, dálkově seřiditelná vnější zpětná zrcátka, elektrické stahování oken, sedačky Recaro nebo disky kol z hliníkových slitin. Na základě těchto zkušeností bylo rozhodnuto o výrobě série tahačů 18.37 TBV/DD. Zvýšena byla celková hmotnost tahače při poměru 6 700 kg / 11 500 kg na přední/zadní nápravu při plně zatíženém vozidle. Ve zbylých detailech bylo vozidlo prakticky shodné s předchozím typem 17.37 TB. Nové bylo použití sady laminátových střešních a bočních spoilerů. V roce 1993 bylo vyrobeno celkem 19 tahačů 18.37 TBV/DD . Historicky známým uživatelem těchto vozidel byla táborská dopravní společnost p. Soldáta kde celkem osm tahačů Liaz s motory Detroit Diesel sloužilo do druhé poloviny 90. let. Některé z těchto vozy byly rozprodány, některé odstaveny, popř. posloužily jako zdroj náhradních dílů pro další vozy v provozu. Na přelomu let 2005/2006 pak byla zbylá odstavená vozidla (resp. jejich torza) fy. Soldát prodána jednomu z bazarů a rozebrána na náhradní díly.

Návěsový tahač 18.37 TBV/DD, který dříve sloužil ve flotile firmy Soldát má na rámu vyražené výrobní číslo 001. Později byl přestavěn na typ 18.40 TBV/DD.

Návěsový tahač 18.40 TBV/DD.

Jeden z mála vyrobených tahačů 19.40 TBV/DD

V návaznosti na tahače 18.37 TBV/DD byly v následujících letech představeny modernizované modely 18.40/19.40 TBV/DD , které, jak již samo označení napovídá, disponovaly novější verzí motoru DD S60.67-GU40 vyšším výkonem v tempomatovém režimu (tedy 400k při použití s tempomatem, 370 ve standardním režimu). Poměrně úspěšně byl tento tahač (typ 19.40) testován také německou redakcí časopisu Trucker v roce 1995 a v těchto letech byl v atraktivním zbarvení a širokou doplňkovou výbavou prezentován také na výstavách Autotec. Bohužel, podle všeho jde o jediný vyrobený exemplář tohoto typu (vozů 18.40 bylo vyrobeno více kusů). Ve výrobním programu podniku byl také tahač 19.43 TBV/DD , který se od modelu 19.43 lišil zřejmě pouze silnějším provedením motoru DD S60 (DD S60 60.67-GK60) a pravděpodobně existoval pouze "na papíře" a nikdy vyroben nebyl.

Typ 18.40 se ve všech ohledech, s výjimkou zástavby silnějšího provedení motoru, shoduje s předchozí verzí 18.37 TBV/DD.

Model 19.40 TBV/DD byl prakticky kombinací dílů z jiných, v té době sériově vyráběných, tahačů Liaz. Motor DD S60 60.67-GU40 s výkonem (370/400 k) spolu s dvanáctistupňovou převodovkou Eaton TwinSplitter byl usazen do nového "devatenáctkového" rámu ze švédské oceli (více o devatenáctitunovch tahačích Liaz ZDE). Zadní náprava značky Rába byla odpružena čtveřicí vzduchových vaků, dvě vzduchové pružiny pod zadní částí kabiny se pak staraly o pohodlí posádky kamionu. Základ tohoto vozu pak byl prakticky shodný s později zavedeným typem Škoda 19.47 Xena. Doplňková výbava modelů s motorem DD byla podobná jako u ostatních tahačů TBV a zahrnovala zušlechťující prvky jak interiéru tak exteriéru. Vzhledem k pořizovací ceně však byly a jsou tyto vozy poměrně ojedinělé, pro jedinečné vlastnosti převodovek Eaton jsou však velmi oblíbené.

Detaily návěsového tahače 17.37 TBV/DD