Moderní návěsové tahače Škoda-Liaz řady 300


Část osmá:
tahače Liaz s motory Liaz M1.2C se zvýšeným výkonem

Napadá-li vás otázka, zda existovala i výkonnější provedení tahačů Liaz s domácími motory, tento odstavec je pro vás tou pravou odpovědí. Protože užití zahraničních agregátů zvýšilo u vozidel Liaz nejen výkon, užitnou hodnotu ale přirozeně také i pořizovací cenu, mnoho zákazníků stále dávalo přednost levnějším modifikacím s motory Liaz o výkonu 330 koní. To už přirozeně nebyl v 90. letech žádný zázrak a v mnoha případech, především v těžkém nasazení, byla tato hodnota téměř na hranici únosnosti. Z tohoto důvodu byly vypracovány projekty motorů Liaz M 1.2C, které by byly schopny trvale podávat výkon na úrovni západní konkurence a vozidlům Liaz by za podstatně méně peněz ve srovnání se zahraničními motory dodaly jízdní a výkonové parametry odpovídající požadavkům doby.

V letech 1994/95 byly představeny hned dvě modifikace motoru M 1.2C MS 640 T (Euro 1)/TE (Euro 2) a spolu s nimi rovnou i tahače, které byly výše zmíněnými motory vybaveny. Základ motoru byl zachován, zůstal objem 11.94 litru, zdvih i vrtání (150x130 mm). Zásadní proměnou však prošla celá vstřikovací soustava - nyní s čerpadlem L´Orange německé výroby, konstrukčně však původem z Motorpalu Jihlava!. Tím se podařilo zvýšit výkon z 330 na 380 k (model 19.38), resp. 410 k (verze 19.41 ).

Popis návěsového tahače 19.38 TBV

Liaz 19.38 TBV

Prvním, dříve představeným, zástupcem těchto vozidel je model 19.38 TBV . Na první pohled šlo o standardní provedení modelu 19.33 TBV, který se lišil v úpravě motoru (který má dle slov současného majitele zcela odlišnou hlavu motoru) o zvýšeném výkonu 280 kW / 380 k a točivém momentu 1560 Nm / 1420 ot./min., který splňoval emisní normu Euro I. Standardní byla kabina Maxi odpružená dvěma vzduchovými vaky, převodovka Praga 14 PS 150 i zbytek výbavy s výjimkou brzd, které jsou na přední nápravě kotoučové (ačkoli tak prospekty neuvádí, jediný vyrobený vůz 19.38 TBV však byl veletržní exemplář, které se od případných sériových vzů v základní výbavě lišily). Velmi zajímavým prvkem vozu je i nahoru výklopný čelní panel kabiny (stejné provedení měl i testovací tahač 19.40 TBV/DD nebo sklápěč 40.38/33 SC) Vyroben byl přinejmenším jeden vůz modifikace 19.38 a o dalších nemáme v současnost žádné informace.

Jediný nám známý tahač 19.39 sloužil během devadesátých let jako zkušební a předváděcí vozidlo v podniku Liaz. Podle slov bývalých zaměstnanců byl kromě přepravy trialového speciálu využíván i na běžné služební cesty (!!!) zaměstanců. Ke konci existence podniku se tahač dostal do Mělnického závodu Liaz ve kterém zůstal i po změne majitele Mělnického areálu a následně byl prodám soukromé společnosti. Tradiční vínově červenou metalízu však ještě v době existence Liazu nahradila fialová (na rámu černá). Nástřik však nebyl nijak pečlivě proveden, odlupuje se a původní červená barva je pod ním na vozidle stále dobře patrná.

Podrobné popisy konfigurace návěsového tahače 19.41 TBV

Technické údaje o motoru M1.2C MS 640TE

Jeden ze sedmi vyrobených tahačů Liaz 19.41 TBV

Krásný pohled na zadní část kabiny tahače 19.41 TBV: dobře viditelná je zde odkládací schránka v podběhu blatníku a napravo od ní vlnovcový měch vzduchového zavěšení kabiny.

Šikmo uložený vzduchový filtr tahače 19.41 TBV.

Upravený tahač 19.41 TBV, který je dobře znám jak z výstav a veletrhů, tak i prospektových materiálů.

Po představení modelu 19.38 následoval po několika měsících model 19.41 TBV. U tohoto vozidla byl výkon motoru zvýšen, jak samo označení vozidla napovídá, o dalších 30 k na celkových 410 k / 300 kW a točivý moment na 1800 Nm / 1250-1450 ot./min. při splnění norem Euro II. První provedení mělo standardní převodovku Praga 14 PS 150, později vyrobené vozy měly vzhledem k její poruchovosti moderní a spolehlivější šestnáctistupňovou převodovku ZF 16 S 221. Jako v případě předchozích modelů 19.XX měl i 19.41 kabinu Maxi odpruženou dvojicí vzduchových vaků a zadní nápravu zavěšenou pomocí čtveřice vzduchových měchů. Celkem bylo vyrobeno sedm kusů tahačů 19.41 TBV, přičemž na rozdíl od modelu 19.38 se jednotlivé vyrobené vozy 19.41 TBV liší nejen od sériových tahačů TBV ale i od sebe navzájem. Navíc, základ tahače 19.41 TBV byl prakticky shodný i u prvního prototypu tahače ř. 400 - Škoda 19.41 TBV Xena Vzhledem k tomu, že tyto vozy byly velmi často připravovány jako předváděcí modely na výstavy a předváděcí akce, byly na nich použity prvky, které se na sériových vozidlech nikdy neobjevily.

Podrobné popisy konfigurace návěsového tahače 19.41 TBV

Pravděpodobně nejzajímavějším vozidlem je model 19.41 TBV jehož exteriér i interiér byl zušlechtěn komponenty z modelové řady tahačů MAN F2000. Z MANu nepochází tedy jen světlomety, ale i prvky interiéru, části přístrojové desky, lůžek a dalších prvků kabiny. Podle informací majitele tohoto vozu je rám vyroben ze švédské oceli (což bylo v 90. letech v Liazu zavedeno jako opatření pro zvýšení korozní odolnosti a eliminaci praskání rámů) a původně měl být na jeho základě postaven prototyp tahače Xena. Rozhodnutí bylo ale následně přehodnoceno a výsledkem byl tedy alespoň modifikovaný tahač 19.41, který byl vybaven motorem M 1.2C MS640 TE o výkonu 300 kW/ 410 k a šestnáctistupňovou převodovkou ZF. Příslušnost z modernizované řadě vozidel M300 napovídá také snížená klika dveří kabiny a zásadně pozměněný interiér (palubní deska, lehátko, střešní okno). Kromě tohoto vozu měl podobně stylizovaná světla ještě další model 19.41 TBV, bližší informace o něm ale nemáme.

U vozidel 19.41 byly vesměs užívány nové velkoobjemové tlumiče výfuku, montované za levým předním kolem a některé z těchto vozidel měly navíc filtr nasávaného vzduchu usazený za kabinou šikmo, stejně jako tahače 19.47 TBV/DD Xena.

Zkušenosti z provozu tahačů 19.41 jsou většinou pozitivní. Jízdní vlastnosti jsou díky nesrovnatelně vyššímu výkonu (v porovnání s modely o výkonu 330 koní) o několik úrovní výše a řidiči těchto vozů zpravidla nešetří výrazy chvály. Ne zřídka pak přidávají příhody o tom, jak „namyšlené“ řidiče západních tahačů s výkonem i přes 500 koní nechávají v kopcích často daleko za sebou. Nárustu výkonu je však třeba přičíst jedinou zásadní slabinu této pohonné jednotky, totiž sníženou trvanlivost jejích součástí. Často je zmiňované především praskání vložek válců. Na druhou stranu je však nutné podotknout, že ti, kteří se mohou pyšnit tímto modelem ve své flotile, jsou si jeho výjimečností vědomi a „častější“ opravy jsou pouze malou vadou a kráse.

19.38 TBV

19.41 TBV

Tahač 19.41 TBV zušlechtěný komponenty MAN
Jsem si vědom nevalné kvality fotek, v tak mizerné lokalitě, kdy byl na autě pokaždé stín a v časovém "presu" to ale nešlo jinak. Na liazácké hodnotě fotek to ale nic neubírá a proto jsou zde.

Výstavní provedení tahače Liaz 19.41