LIAZ škola

Vážení Liazáci,

Stále se setkáváme s těmi z vás, kteří se i přes naše úpěnlivé snažení o podrobný popis modelových řad a stovky fotografií nejsou schopni od sebe odlišit jednotlivé typy Liazek. Myslíme si ale, že schopnost rozeznat od sebe jednotlivé modely, je pro šíření liazáckých znalostí mezi širší veřejnost nezbytně nutná a proto k vám přicházíme s touto sekcí, jejímž účelem je popsat nikoli technické, ale spíše konstrukčně-vzhledové rysy jednotlivých výrobních řad, s jejichž pomocí budete moci při troše snahy a malé praxi rozeznat prakticky jakýkoli Liaz, na který narazíte.

Základní schopnost rozdělit jednotlivé modelové řady jednu od druhé vyžaduje alespoň stručně vědět co vůbec Liaz vyráběl. Ačkoli jsou již takto řady rozděleny v sekci „O Liazu“, opakování je matka modrosti. Tedy od počátku:

- řada R – výroba 1953-58 (v Liazu)

- řada RT – výroba 1958-1980 (přibližný údaj, výroba některých typů RT byla ukončena během 70. let, některých naopak až v druhé polovině 80. let)

- řada MT – výroba 1965 – 1988 (opět přibližně, viz. řada RT)

- řada 100 , výroba 1974 – 1994 (opět nelze přesně určit, dle přání zákazníků byly vozy řady 110 vyráběny až do druhé poloviny 90. let)

- řada 200 , výroba 1991 – 1994

- řada 300 , výroba 1993 – 2003

- řada 400 , výroba 1997 - 2000

Pochopitelně, že na vozidlech je patrný technický i dizajnový vývoj a při jejich bližším poznání do sebe jednotlivé poznatky dobře zapadají. Vozy Liaz rozeznáváme podle následujících prvků přibližně v tomto pořadí: kabina, nápravy + kola (resp. náboje kol), vzduchový filtr a jeho umístění, palivové nádrže. Nyní se pokusíme popsat tyto rysy na výše zmíněných výrobních řadách.

řada R

Z našeho poznávání nejprve předem vyřadíme řadu R a to z následujících důvodů – od ostatních je snadno rozpoznatelná (jediné kapotové vozy z produkce Liazu, pokud odmyslíme speciální vozidla RO), na našich silnicích (nebo spíše parkovištích, bazarech) je velkým unikátem a bližší rozbor vyráběných typů je pro nás poměrně tenký led, proto se na něj ani nebudeme pouštět.

V našem výčtu nám tedy zbývají řady RT, MT, 100, 200, 300 a 400. U každé uvedeme základní prvky, kterými je lze označit od těch ostatních. Pokusíme se tak udržet vše na srozumitelné úrovni.

řada RT

Co se týče řady RT (RT, T–trambus), její identifikace je „poměrně“ snadná.

(Slovo poměrně je v uvozovkách záměrně. V případě rozpoznávání jednotlivých vozidel totiž existují desítky a desítky nejrůznějších výjimek, prototypů a přestaveb, které dělají v typologii značky často velké zmatky. Zmíníme se tedy pouze o těch nejdůležitějších vozidlech, vynecháme prototypy a pokryjeme tak 95 procent produkce automobilky.)

Řadu RT lze od ostatních Liazek identifikovat snadno – vozidla zdědila motory, převodovky, nápravy a části rámů z řady R. Kola vozidel řady RT jsou tedy v provedení trilex (paprskové). (Pro porovnání nejběžněji užívaných kol na vozidlech Liaz klikněte ZDE ) Kabiny vozidel řady RT jsou trambusové (tedy bez kapoty), nesklopné v provedení se dvěma místy a lůžkem, čtyřmi místy (jeden pár dveří, dvě sedačky za sebou na každé straně motorového tunelu) a nebo jako dvojkabina (hasičské vozy). Až na několik málo výjimek (6x2 - prototypy a přestavby) byly vozy řady RT vždy dvounápravové a to jak v provedení 4x2 tak i 4x4.

Jako přechod mezi řadami RT a MT se na jejich pomezí objevují vozidla označená jako MS. Kombinují prvky obou vozidel a vyznačují se koly trilex v kombinací s krátkou trambusovou kabinou (tedy dvoumístná bez lůžka).

řada MT

Řada MT (MT - modernizovaný trambus) vznikla vlastně omylem. Po skončení výroby řady RT měla plynule navázat výroba vozidel řady 100. To se ale nepodařilo, neboť některé komponenty nových vozidel nebyly připraveny včas do výroby a tak bylo rozhodnuto o využití již existujících součástí vozidel řady 100, které budou doplněny staršími díly z řady RT. Vozidla řady MT mají tedy nové nápravy s klasickými disky a typické velké náboje zadní nápravy v kombinaci s trambusovými kabinami z předchozích modelů RT. Kabiny vozidel MT byly trambusové, nesklopné, buď krátké dvoumístné, dlouhé dvoumístné s lůžkem a nebo čtyřmístné. Provedení bylo buď 4x2 nebo 4x4.

Po řadě MT a vyřešení dodavatelsko-výrobních potíží s díly nastupuje plnohodnotná řada 100. Zde je v produkci značky výrazný předěl, neboť se na scéně objevuje zcela nová kabina. Je tedy jasné, že vozidla řady 100 a novější si lze splést se staršími modely RT/MT jen těžko, problém spíše spočívá v odlišení vozidel řad 100-200-300 mezi sebou, stejně tak jako vzájemné porovnávání řad RT a MT, které si nelze splést v novějšími typy.

řada 100

U řady 100 se zastavme a řekněme si o ní více. Těchto vozidel se kolem nás pohybuje nejvíce a v kombinaci s novějšími typy Liazů představují opravdový zmatek pro mnoho fanoušků této značky.

Řadu 100 rozdělme nejprve na dvě základní kategorie a sice 100 a 110. V čem je rozdíl? V kabině. Je prostý a na první pohled zřejmý.

Otevřete si nyní porovnávací fotografii kabin 100 a 110 ZDE .

Kabina vozidel s označením 100 (100 a 101) je pevná, nesklápěcí a přístup k motoru umožňuje odklápěcí motorový tunel. Kabina má TŘI stupačky do kabiny. Spodní je z kruhové tyče, dvě další jsou společně uzavřené v karoserii. U vozidel řady 100 je navíc dobře viditelná klapka plnícího otvoru na pravém boku kabiny. Kabina vozidel s označením 110 je sklápěcí. Tomu musela být také konstrukčně uzpůsobena. Kabina typu 110 má DVĚ stupačky. Ta spodní „visí“ na čtverhranné tyči upevněné k nárazníku, horní stupačka je uzavřena v karoserii pod dveřmi. Uvnitř kabiny 100 je přístrojový panel rovný, v kabině řady 110 je střední panel nasměrovaný k řidiči.Vozy řady 100 měly původně odklápěcí víčka palivových nádrží, těsněné korkovými kroužky, u vozidel řady 110 jsou nádrže se šroubovacími plastovými víčky. Klikněte ZDE pro možnost porovnání uzávěrů nádrží.

Výše napsané platí pro originální vozy. Pro praxi je nutné dodat, že mnoho z vozidel řady 100 bylo v rámci GO vybaveno kabinami 110 (a také novými uzávěry nádrží). Takto přestavěné vozy by již měly být označovány jako „110“, neboť jsou s nimi na první pohled shodné, byť v TP může být udáváno staré označení 100.

Poznámka: nenechte se zmást tvary blatníků nad a za předním kolem! Plechové provedení jako vozidla řady 100 měla také vozidla 110 se sklápěcí kabinou, plastové lemy blatníků jsou typické až pro pozdější série vozidel 110. Tvar blatníků je tedy společný celé řadě 100 a není rozpoznávacím znakem mezi vozidly 100 a 110. Obrázek ZDE .

Zatímco řada 100 se v podstatě dále dělí již jen dle provedení podvozku a ze sériových vozidel vznikla pouze provedení 4x2 a 4x4 a to všechny se střední trojmístnou kabinou s lůžkem (tahač 100.4X, 100.5X, valník 100.0X), členění vozidel řady 110 je složitější.

Věnujme se tedy ní pouze řadě 110. V ní se vozidla dělí dále podle konfigurace podvozku a kabiny na následující tři skupiny: 110 (4x2, dlouhá kabina), 111 (4x4, dlouhá kabina) 150 (4x2, krátká kabina), 151 (4x4, krátká kabina), 122 (6x2, dlouhá kabina).Výjimku ve značení tvoří speciální vozidla s kabinou z dílů Karosa, které jsou ve verzi 4x4 označována jako 101.XXX, ve verzi 4x2 pak 100.XXX, byť ostatními komponenty odpovídají řadě 110.

Pro vozidla řady 100 (s kabinami 100 i 110) jsou kromě kabin typické klasické disky kol s charakteristickými vystupujícími náboji kol poháněných náprav (předních i zadních). Vzduchový filtr těchto vozidel je umístěný vertikálně za nárazníkem vpravo pod spolujezdcem (u sklápěčů šikmo), v porovnání s pozdějšími modely jsou pro řadu 100/110 také typické 180ti litrové nádrže (u valníků a tahačů na každé straně jedna, u sklápěčů pouze na straně jedné), které se rozměry od nádrží pozdějších modelů liší.

Podrobný popis značení vozidel řady 100 najdete ZDE .

řada 200

Po řadě 100 následuje řada, jejíž rozpoznávání je nejproblematičtější a to řada 200. Bez velké nadsázky by se celá tato řada dala označit za prototypovou. Vyrobeno bylo pouze několik set vozidel (celkový počet vyrobených vozů pravděpodobně nepřesáhnul 400 kusů). Od vozidel řady 100 se odlišovala především jiným motorem a s tím souvisejícím vyšším uložením kabiny. Měly stejné nápravy, kabiny i podvozky. V této řadě byly vyráběny především sklápěče a valníky doplněné omezeným počtem tahačů a jiných speciálních vozidel. Rozdíly ve srovnání s řadou 100/110 byly spíše technické, vizuálních rozdílů je již méně.

Spolehlivě rozeznat lze především sklápěče řady 200 (jejich označení bylo 250.XXX u vozidel 4x2 a 251.XXX u vozidel 4x4). Ty mají s vozidly řady 150/151 stejný rozvor, nápravy, kabinu i umístění nádrže i vzduchojemů, mírné odlišné je pouze usazení rezervy (ta je u vozidel 250/251 v držáku vodorovně, u vozidel 150/151 mírně skloněná směrem ke středu vozidla - na to se ale nelze spolehnout). Hlavním rozpoznávacím znakem mezi vozy 150/151 a 250/251 je zadní převis vozu, který je u vozidel řady 200 výrazně delší než u jejích předchůdců, a vůbec celá odlišná zadní partie, především nárazník. Srovnávací fotografii obou vozidel zobrazíte kliknutím ZDE .

V případě valníků, tahačů a dalších vozidel řady 200 (pravděpodobně se s nimi nesetkáte, bylo jich opravdu málo) je na nich ve srovnání s vozidly řady 100 velmi obtížné hledat nějaké rozdíly a jsou od nich prakticky k nerozeznání.

řada 300

Po řadě 200 nastupuje na scénu již zcela plnohodnotná řada 300, která je v mnoha odhledech „nejprůhlednější“ a nejlépe se v ní orientuje. Příjemné je i typové značení, které je ve srovnání s řadou 100 podstatně jednodušší. Jeho rozpis najdete ZDE .

Ačkoli se laikům mohou zdát vozidla řady 300 od předchozích modelů těžko rozpoznatelná, většinou je pravdou pravý opak. Konstrukčně se od těch předchozích velmi liší a to je patrné i na vnějším vzhledu vozidel, který je pro řadu 300 v mnoha ohledech charakteristický.

Kabiny (krátká, střední a vysoká Maxi) jsou v podstatě stejné jako u vozidel řad 100 (poslední modely) a 200. (Pro porovnání kabin Liaz 110/200/300 klikněte ZDE ) Na rámu jsou však usazeny o několik desítek milimetrů výše. Proto mají vozidla řady 300 mezi nárazníkem a čelní maskou kabiny plastové lemy, které začínají v rozích nárazníku a končí na úrovni chladiče a zakrývají právě spáru mezi kabinou a nárazníkem. Další odlišností je otvor pro dolévání kapaliny do ostřikovačů mezi schůdky do kabiny na straně řidiče, který vozidla předchozích řad neměla. Vozidla Liaz řady 300 (s výjimkou modelů s krátkými kabinami) mají ve srovnání s řadami 100/200 jinak vyřešeny blatníky za koly přední nápravy a vnější plastové lemy blatníků (stejné jako u řad 100/200) jsou u nich ale navíc prodlouženy pomocí nástavců až na roh kabiny. (Díky odlišnému zavěšení kabiny a blatníků lze tyto rohy adaptovat na vozidla řad 100/200 jen s obtížemi). Stejně jako v případě řady 100, byla i v rámci řady 300 vyráběna vozidla s kabinou ze součástí Karosa.

Velmi spolehlivě se vozidla řady 300 dají odlišit pomocí palivových nádrží a vzduchového filtru. Vzduchový filtr byl totiž u řady 300 přesunut (z původního umístění vpravo pod kabinou u řad 100/200) za kabinu, opět na pravé straně. U 99% vozidel je tento filtr umístěn vodorovně za kabinou, u několika málo tahačů 19.41 je umístěn šikmo jako u tahačů Xena, u série tahačů Liaz 18.38 TBV/DD (rv. 1993) s motorem Detroit je filtr umístěn ještě postaru pod kabinou řidiče. Vzduchové filtry mohou být umístěny pod kabinou (po vzoru modelů 100/200) ještě u některých dalších speciálních vozidel jako jsou valníky s hydraulickou rukou či komunální vozidla, kde je prostor za kabinou, kde je jinak filtr umístěn, využit pro nástavbu.

Palivové nádrže jsou u řady 300 stejně výmluvné jako vzduchové filtry. Tahače a valníky řady 300 byly vybaveny jednou palivovou nádrží o objemu 400 litrů (na rozdíl od dvojice 180ti litrových nádrží řad 100/200) umístěnou na právě straně vozidla za vzduchovým filtrem (zatímco u předcházejících modelů tahačů a valníků byla na každé straně vozidla umístěna jedna nádrž). Na sklápěče řady 300 byly sériově montované palivové nádrže o objemu 200 litrů. Tyto vozy tedy měly vždy po jedné nádrži a to na pravé straně vozu stejně jako předcházející generace sklápěčů 100 a 200, ale u vozidel ř. 300 je tvar palivové nádrže znatelně jiný (nádrž je vyšší).

Co se týče náprav a nábojů kol, je nutné se ponořit hlouběji do problému. Pro vozidla od řady MT až do řady 200 byly typické velké náboje kol zadních poháněných náprav. Stejné nápravy zdědila i vozidla řady 300, ale jen některá. Nové – výrazně menší - náboje kol na zadních nápravách jsou rysem všech dvounápravových návěsových tahačů s výjimkou několika málo vyrobených vozidel 18.29 TB/TBH, které měly původní nápravy s velkými náboji. Kromě tahačů pak byly nové nápravy s menšími náboji využity na omezeném počtu valníků i sklápěčů, ale tyto vozy jsou poměrně vzácné. Setkáte-li s vozidlem s malým nábojem na poháněné nápravě, s velkou jistotou jde právě o vozidlo řady 300. Naopak, setkáte-li se s velkým nábojem, je třeba se zaměřit na další detaily vozidla, neboť náboj sám nedokazuje příslušnost vozidla k řadě 300 ani žádné jiné.Pro zobrazení přehledu nábojů kol vozidel Liaz klikněte ZDE .

řada 400

Co se řady 400 týče, zde je identifikace prostá a jednoduchá. Hliníková kabina SKL je nezaměnitelná a rozdíly mezi dálkovou kabinou Xena a krátkou denní kabinou Fox jsou jednoznačné.

Na závěr bychom ještě rádi připomenuli, že výše zmíněné popisy jsou obecné a platí pro sériovou produkci značky Liaz. Zabíhání do jednotlivých detailů a odlišností prototypů a vozidel, které si jejich vlastníci podle svých představ a potřeb upravují (a že jde někdy o opravdu odvážné kreace!) by tento článek neúměrně prodloužilo a zatížilo stovkami detailů, což není náš úmysl.