Návěsové tahače řady 100 - úvod

Jak již bylo popsáno v nadřazené sekci, kde je stručně popsán vývoj řady 100 nákladních vozidel Škoda, tato měla nahradit typovou řadu RT, k čemuž nedošlo přímo, neboť po ukončení vývoje vozidel řady 100 stále nebyly vyřešeny některé otázky související s rozběhnutím sériové výroby některých součástí, především kabin. Pro novou řadu vozidel byly tedy vybrány komponenty, jejichž sériová výroba byla zcela připravena, přičemž namísto nových kabin byly využity modernizované kabiny RT. Tak vznikla řada s jejímiž zástupci se setkáváme na našich silnicích dodnes - MT. Teprve tu začala po započetí sériové výroby postupně nahrazovat vozidla řady 100. V roce 1974 byla vyrobena zkušební desetikusová série tahačů 100.45 (celk. hm. soupravy 36 t) na kterou v následujícím roce navázala sériová výroba tahačů se celkovou hmotností zvýšenou na 38 tun. Tehdy byla ještě zvýšena střecha kabiny tak aby vyhovovala mezinárodním bezpečnostním předpisům. V roce 1978 tedy následoval model 100.47, později 100.42 (1979), několik prototypových 100.51 Lux se vzduchovým pérováním, 100.54 s přeplňovaným motorem MŠ 638 (1981), v roce 1982 pak rozšíření modelové řady o tahače 110 se sklápěcími kabinami, které začaly postupně tahače s kabinami pevnými. V roce 1985 byl do malosériové výroby zaveden motor M2 a následně byla vyrobena malá série tahačů s těmito motory pod označením 110.581 (rozvor pouhých 3400) s výkonovým rozsahem od 400 do 500 k. V roce 1987 vstupuje značka Liaz do truck racingu s původně sériovými vozidly, které se od nich však rok po roce více a více odlišovaly. Po roce 1990 byl představen model 110.573 o rozvoru 3550 mm, který už odpovídal budoucímu evergreenu značky – tahači TBV a svojí výbavou mohl být ve své době pro dopravce zajímavou alternativou. S výjimkou speciálních třínápravových tahačů se tak model 110.573 stal vrcholným a v podstatě i posledním návěsovým tahačem této modelové řady.

Jeden ze dvou postavených prototypů tahače Liaz 123.46 (6x4)

Dva snímky z jízdních zkoušek prototypu Liaz 101.42 (4x4)

Liaz 101.62 s návěsem BSS

Tak nějak by se dal ve stručnosti shrnout vývoj návěsových tahačů řady 100. Skutečnost byla, ovšem, o poznání složitější. Sériové výrobě vozidel řady 100 předcházela řada prototypů a před-sériových vozidel. Stejně tak během výroby vývojové oddělení opouštěly nejrůznější modifikace tahačů i dalších vozidel. Jejich podrobnější popis je dnes poměrně složitý, neboť ve většině případů se k nim nedochovala žádná dokumentace. Často naopak tovární dokumentace uvádí vozidla, která zřejmě nebyla nikdy vyrobena. Velká část těchto informací navíc ani nikdy neopustila tovární vývojové oddělení a ztratila se v propadlišti dějin. Z nejznámějších bychom rádi zmínili tahače 123.46 6x4 (mylně uváděné jak 124.42) ve dvou provedeních s atmosférickým i přeplňovaným motorem Liaz, dále několik prototypových verzí tahačů 100.?? (v různých zdrojích uváděno 100.44 či 100.51) v konfiguraci 4x2 z nichž alespoň jeden využíval na zadní nápravě k odpružení celkem 4 vzduchové vaky (toto řešení se dostalo do sériových vozidel až v polovině 90. let s nástupem modelu 19.XX TBV). Kromě silničních tahačů byly v továrně vyvíjeny také plněpohonné tahače pro lesnictví a zemědělství. S jednou z raných kabin byl postaven tahač Liaz 101.42 (setkali jsme se i s jiným označením) s přední poháněnou nápravou z řady MT a následně s již sériovou kabinou a zvýšenou střechou typ 101.62 s oběma nápravami s kolovými redukcemi.

Liaz 100.45

V roce 1974 bylo za účelem ověření jízdních a uživatelských vlastností vozidel nové generace postaveno deset závěsových tahačů 100.45, které již do velké míry odpovídaly pozdějším provedením sériových vozidel. Od budoucí generace tahačů, která aktivně sloužila na našich silnicích další dvě desetiletí se odlišovaly především nízkým stropem kabiny. Na fotografiích jsou tyto vozy snadno rozpoznatelné neboť jejich střecha je prakticky ve stejné úrovni jako horní hrana oken, zatímco pozdější kabiny, jejichž strop byl zvýšen v souladu s mezinárodně platnými bezpečnostními předpisy v roce 1977, měly střešní panel cca 100 mm nad úrovní horní hrany oken. To už jsou ale čistě sériová vozidla, kterým je věnována následující sekce.

Tahače návěsů řady 100 s pevnou kabinou a vzduchovým pérováním se do hromadné sériové výroby zřejmě nedostaly. Vyroben byl jistý počet tahačů 100.51 Lux na export ale pouze v omezeném množství, a ačkoli tovární materiály uvádí i výrobu tahačů 100.54, 100.55 a 100.56, spolu s nimi také připomínají, že tyto vozy mají již sklápecí kabinu a je tedy na místě se domnívat, že v tomto případě jde již o tahače řady 110 před změnou původního označení (tedy z xxx.xx na xxx.xxx).