Návěsové tahače řady 110

Zatímco na trh byla dodávána vozidla Liaz s pevnými kabinami, západní konkurence jasně pochopila nový trend a svoje produkty nabízela běžně v provedení se sklápěcími kabinami.

Sklopné provedení umožňovalo výborný přístup ke všem součástem vozidla urytým pod kabinou jejím snadným sklopením, tedy bez nutnosti demontáže vnitřních podlahových panelů. Díky tomu došlo k významnému posunu v oblasti kultury pracovního prostředí řidiče, neboť, kromě toho, že došlo k výraznému zlepšení zvukové izolace kabiny vozidla díky jednodílné podlaze, veškeré servisní práce na motoru již probíhaly zcela mimo kabinu a tudíž nedocházelo k jejímu nadměrném znečišťování.

Sklápěcí kabina měla zjendodušit práci mechanikům a zpříjemnit práci řidičům

Nové potřeby trhu vývojové oddělení automobilky nemělo v úmyslu nevyslyšet a proto se již ke konci sedmdesátých let začalo pracovat na sklopné verzi kabiny. (Zde je dobré připomenout, že z provozní praxe s vozidly řady 100 vyplývá, že i nesklopnou kabinu bylo v případě nutnosti možné po uvolnění zadního zavěšení přizvednout a naklopit směrem dopředu například pomocí jeřábu, rozhodně však nešlo o plnohodnotné sklápění.) Modernizovaná kabina se do sériové výroby dostala na přelomu 70. a 80. let. Vpředu byla pevně uložena v rámu, přičemž její uložení v kluzných pouzdrech umožňovalo její pootočení kolem vodorovné osy, kolmé na podélnou osu vozidla, o 60 stupňů. Vzadu byla kabina upevněna jistícím zámkem umístěným ve ose zadní stěny kabiny který zapadal do vodorovného nosníku, který byl od rámu oddělen silentbloky a dvojicí tlumičů, které měly zajistit přiměřený jízdní komfort. Kromě uložení byl zásadně přepracován i interiér kabiny, která nyní poskytovala mnohem více pohodlí a prostoru pro posádku a uložení jejích osobních potřeb. Z motorového tunelu zmizela dvoudílná lavice, která byla nahrazena sedadlem spolujezdce, které bylo nyní odpruženo vzduchovým vakem stejně jako sedadlo řidiče. Motorový tunel zůstal volný (v některých vozidlech na něj výrobce později nabízel schránku na doklady a drobnosti) a umožňoval tak relativně volný pohyb posádky po kabině. Spodní lůžko se přesunulo směrem dolů až na úroveň motorového tunelu tak, aby nad ním vzniknul prostor na další sklopné lůžko. Spodní lůžko bylo možné vyklopit směrem nahoru čímž vzniknul přístup do úložných prostor pod ním umístěných. V reakci na kritické ohlasy na přístrojovou desku vozidel řady 100 a nevhodného umístění některých ovládacích prvků prošla velkou proměnou také přístrojová deska. Nejvýraznější na ní byl nový ovládací panel natočený k řidiči na němž byly přehledně a v dosahu umístěny ovladače světel, topení, větrání a motorové brzdy. Vpravo před spolujezdcem byla umístěna skříňka s pojistkami. Nad oknem přibyla ještě odkládací police a spolu s dokonalejší zvukovou izolací podlahy byla nová kabina připravena splnit i veškeré nároky na práci a odpočinek dvoučlenných posádek vozidel MKD.

110.471, 491, 421

Návěsový tahač 110.491 pro velkoobjemové sklápěcí návěsy


Návěsový tahač 110.421 s chladírenským návěsem Orličan N13CH

Vozy vybavené sklápěcí kabinou byly po přechodu na nové šesticiferné typové číslování označeny číslicí 110.XXX přičemž další trojice číslic za tečkou odpovídala jednotlivým typovým provedením vozidel (viz. později). Po roce 1980 pak začaly být tahače návěsů s pevnou kabinou nahrazovány svými ekvivalenty s kabinou sklápěcí. Model 100.47 / 100.49 / 100.42 byl nahrazen typem 110.471 / 110.491 / 110.421. Vozidla se v základních údajích víceméně shodovala. Celková hmotnost vozidla byla 16 000 kg, soupravy pak 38 400 kg. Stejný zůstal rozvor náprav, nápravy, motor, převodovka i rozmístění komponent na rámu. Drobné odlišnosti se projevily diky jiné kabině v rozměrech a hmotnostech vozidla. Obecně lze však říct že byla tato vozidla ekvivalentní. ***

Zajímavostí mezi "pérovými" tahači 110 je exemplář 110.491 upravený na pohon 4x4. Technicky jde o kombinací sériových dílů z tahače 110.491 a sestupu převodovky Praga 10P80 pro přední náhon a liazácké přední poháněné nápravy, stejné jako se používala na sklápěčích 151 či speciálech 111. Vůz byl postaven pro "Rallye Faraonů", kde se pohyboval s dvounápravovým valníkovým návěsem BSS (nápravy těsne za sebou, balonové pneu). Vůz zůstal dochován do dnešních dnů. Slouží ve flotile národního cirkusu Jo-Joo.

Návěsový tahač 110.491, úprava 4x4

110.551

Návěsový tahač 110.551 se vzduchovým pérováním pro MKD

Kromě nové sklápěcí kabiny byli inženýři v rámci modernizované řady 110 připraveni uvést na trh i další vymoženost, která se v oboru nákladních automobilů rychle rozšiřovala – odpružení pomoci vzduchových vaků. Již na počátku vývoje vozidel řady 100 se tímto vývojové oddělení zabývalo a došlo i ke stavbě omezené série vozidel. Tehdy šlo však zřejmě o příliš pokrokové řešení které bylo (jako mnoho dalších v Liazu) smeteno ze stolu a na světlo světa se dostalo teprve o dobrých deset let později. V roce 1984 tak mohl být představen model 110.551, který byl předchůdcem celé řady vozidel jejichž první číslice za tečkou byla „5“ a tím se tedy odlišovala od návěsových tahačů odpružených pouze listovými pery, jejichž označení mělo tvar 110.4XX.

Nový model 110.551 (dříve označovaný také jako 100.55 ačkoli měl již sklápěcí kabinu) přinesl mnoho nového a na dlouhou dobu dopředu předurčil podobu standardních tahačů návěsů jak pro vnitrostátní tak i mezinárodní kamionovou dopravu. Rozvor vozu zůstal stejný jako u předchozích modifikací – 3750 mm, celková hmotnost soupravy byla jako u předchozích modelů 38 400 kg, tahače pak 16 000 kg. Stejné zůstalo i řízení, nápravy a klasické schéma rozmístění komponent na rámu a samozřejmě i kabina – tedy sklopná, dvoumístná s dvěma lůžky. Tím ale podobnost končí. Zcela nové bylo pochopitelně zavěšení náprav. Obě nápravy byly nyní odpruženy pomocí vzduchových vlnovcových vaků, v obou případech však v kombinaci s listovými pružinami (tedy na přední nápravě 2 měchy + listová pera, vzadu pak 2 měchy + pomocná vodící pera) doplněnými ještě teleskopickými tlumiči. Pro zvýraznění pružícího účinku vlnovce byl každý zvlášť spojen potrubím s vlastním vzduchojemem (vpředu byly dva samostatné oddělené, vzadu jeden velkoobjemový). Ačkoli toto provedení nemohlo co se týče pohodlí dost dobře konkurovat nezávisle odpruženým kabinám západních výrobců, ve srovnání s tahači Liaz s „ocelovým“ pérováním došlo ke značnému zlepšení jízdních vlastností i pohodlí posádky.

Schéma uspořádání přeplňovaného motoru s mezichladičem

Kromě nového zavěšení obou náprav však nabízel model 110.551 i zcela nové pohonné ústrojí. Vůz poháněl přeplňovaný motor MŠ 640, který byl na rozdíl od předchozích vývojových verzí vybaven mezichladičem plnícího vzduchu, jehož anglické pojmenování „intercooler“ právě přicházelo do módy. (Kdo měl na kabině nápis INtercooler, byl IN!) Díky tomu dosahoval motor MŠ 640 výkonu 224 kW (v omezených případech speciálních tahačů i 236 kW, u závodních vozů i mnohem více) a max. toč. momentu 1174 Nm při 1400 ot./min. Vysoký výkon a točivý moment vyžadoval pevné převodové ústrojí. Pro tuto potřebu vyla vyvinuta nové devístustupňová převodovka Praga 9P140. Její zpřevodování a odolnost ji předurčovalo pro použití v návěsových tahačích pro MKD. Ne všichni řidiči si ji však, kvůli malým rozmezím mezi rychlostmi ve spodní řadě a naopak příliš velkými rozestupy převodů v horní řadě, oblíbili.

Návěsové tahače Liaz se vzduchovým pérováním sloužily v mnoha oborech

Po modelu 110.551 následovalo poměrně mnoho dalších variant tahačů se sklápěcí kabinou odpružených vzduchovými vaky. Některé byly pouze mírně pozměněnou verzí původního modelu 110.551, další se od něj zásadně odlišovaly.

110.553, 561
Liaz 110.561

Do první jmenované skupiny patří například model 110.553 (verze 110.551 pro MKD), slabší provedení 110.561 s motorem MŠ 640F a převodovkou 10P80 nebo 110.541 s motorem MŠ 638 a převodovkou 10P80.

110.571

Poněkud zásadnějším procesem prošly tahače, jejichž označení je 110.57X. Tahač 110.571 má totiž oproti předchozím modelům zkrácený rozvor a to na 3550 mm. Provedením motoru i převodovky pak odpovídal modelu 110.551 (MŠ 640 + Praga P9140), rám měl však sníženou točnici a celková hmotnost soupravy (resp. tahače) byla zvýšena na 40 800 kg (resp. 17 000 kg).

110.573

Modernizovaný návěsový tahač 110.573 se vzduchovým pérováním a rozšířenou doplňkovou výbavou pro MKD

Zástavba převodovky ZF

Dalším stupněm modernizace byl model 110.573, který lze považovat za vývojově nejvyspělejší sériový tahač návěsů řady 110. Ten se již zrodil v době porevoluční a díky pádu železné opony mohl otevřeně a v plné míře využít dovozových dílů, které již dlouho ve svých vozidlech nabízeli západní výrobci, a přispět tak ke zvýšení komfortu posádky i zlepšení výkonových parametrů a jízdních vlastností vozidel. Model 110.573 o rozvoru 3550 mm, pohotovostní hmotnosti 6750 kg, celkové hmotnosti vozidla 17 000 kg a celkové hmotnosti soupravy 40 800 kg využíval přeplňovaný motor MŠ 640 o výkonu 224 kW a převodovku Praga 9P140. V době kdy přišel model na trh byl už ale rozehrán několikátý ročník truck racingu a do hry vstoupila společnost Air design, která přenesla do sériové výroby mnoho nového a tehdejší výrobky Liazu přiblížila o poznání více západní konkurenci. Na typu 110.573 byla nejzásadnější prodloužená azvýšená kabina typu Maxi s laminátovou střešní nástavbou. Díky ní bylo možné umístit horní lůžko výše a umožnit tak oběma členům posádky důstojnější místo k odpočinku. O trojici uzavíratelných odkládacích skříněk nad čelním oknem a šatník (závěsný vak na oděvy) za sedačkou řidiče byly navíc rozšířeny úložné prostory kabiny. Zvětšeny byly také prostory pod spodním lůžkem díky jeho vyššímu uložení. Ke snížení aerodynamického odporu nyní značnou měrou přispívaly nové laminátové doplňky, které ve spojení s mezikolovými kryty, které zakrývaly prakticky celý rám vozidla za kabinou z bočních stran i seshora propůjčovaly vozidlům velmi čisté linie. Práce řidičům mohla být navíc nyní zpříjemněna sedačkami Isri, elektricky seřiditelnými zpětnými zrcátky, el. otevíráním oken, chladničkou, centrálním mazáním a také šestnáctistupňovou převodovkou ZF, v nabídce byla i výbava ADR.

Zcela mimo tuto kategorii stojí tahač 110.581 jemuž je věnovaná následující sekce. Další varianty návěsových tahačů budou ještě zmíněny v sekci věnované tahačům speciálně upraveným.

*** pozn: Dnes je již poměrně těžké popisovat dopodrobna změny všech součástí vozidel neboť tovární materiály jsou v tomto poměrně rozporuplné. Původně bylo uvažováno o výrobě mnoha typů a provedení vozidel, ke kterým často vznikla veškerá dokumentace včetně prospektů, aniž by bylo dané vozidlo vůbec vyrobeno. Navíc, různí lidé, kteří v podniku pracovali mají na danou věc často jiný názor. Ve skutečnosti tedy mohlo v průběhu výroby dojít k drobným změnám na zadní nápravě, převodovce nebo motoru a podobně. Různé dokumenty uvádí například různé výkonové parametry motoru, spojky, hmotnosti a rozměry vozidel (vyjma rozvoru náprav). V celkovém kontextu jsou však tyto odlišnosti relativně zanedbatelné. Proto nás, prosím, nepopotahujte za drobné odlišnosti ve výkonech jednotlivých provedení vozidel a podobně. Snažíme se vám podávat tak přesné informace jak je v našich podmínkách možné.

Smíšená galerie tahačů řady 110: