Zdravím vás přátelé modeláři. Možná se divíte, proč tato sekce, když dosud bylo pravidlem, že se na mých stránkách objevovaly pouze dokončené modely. Nic naplat, v mojí modelářské tvorbě je Magnum záležitost výjimečná svým rozsahem, cenou, modelářskou i časovou náročností. Notoricky známá je i skutečnost, že během stavby se vyskytují pravidelně dlouhé (několikaměsíční) pomlky, během kterých veškeré práce na modelu utichnou, aby mohly jednou opět pokračovat. Nebudu se o tom složitě rozepisovat, jednoduše jde o to, že na tenhle model musím mít tu správnou náladu. Navíc se během stavby dosud objevovaly problémy a nejasnosti, které nebylo vždy snadné vyřešit. Proto pokaždé raději model odložím, danou věc nechám řádně uzrát a po vyjasnění všech detailů dále pokračuji, raději než abych se snažil postup ulehčit a modelu nějakým způsobem uškodil. Rád bych, protože stavba se opravdu protáhla, zde tedy rozepsal stavbu tahače tak jak si ji pamatuji a jak asi postupovala od začátku až ke dnešnímu dni a pokračoval s popisem dál, jakmile se na modelu objeví něco jiného. Předem se omlouvám za hrabání se v detailech, ale sám bych si rád sestavil nějaký harmonogram prací a zmínil vše, co stavbu ovlivnilo.

To, že mi v roce 2002 ke stavbě modelu dovedl Igor Hakszer, který mi v dobré víře předal pár okopírovaných článků z časopisu Truck Model World, jsem už říkal mnohokrát. A také to, že jsem se rozhodnul napodobit práci britského kolegy Briana Fischera, který sestavil australskou soupravu tahače se dvěma návěsy kombinací stavebnic Italeri Renault Magnum AE a nejrůznějších dílů z vesměs evropských návěsů. Australský vzhled modelu poté dodal doplňkovými díly firem Auslowe a KFS. Stavbu popisoval věcně a zdálo se, že mi nic nebrání v tom, abych se do něčeho podobného pustil i já. Když jsem si později uvědomil o čeho jsem se namočil, bylo už pozdě a nic nešlo vzít zpátky.

Zatímco jsem obeslal všechny možné zdroje informací v USA i Austrálii (v roce 2002 byl internet přece jen malinko jinde než dnes) a čekal na odpověď, začal jsem shánět i vše potřebné pro stavbu. Základem se stala stavebnice Renault Super Magnum (# 716), protože z toho mála co jsem měl k dispozici jsem věděl, že v Austrálii byly vyráběny tahače Mack Magnum na bázi evropských modelů Renault Magnum Integral (Brianův tahač typově odpovídající staršímu modelu AE byl tedy pouhou modelářskou abstrakcí, reálná předloha pro jeho model neexistuje). Jako vhodné návěsy se zdály být výrobky australské firmy Auslowe, které sice cenově odpovídaly více než dvojnásobku standardních návěsů Italeri, zato však plně odpovídaly typům používaným v Austrálii a nevyžadovaly tak žádné složité přestavby. Zvolil jsem B-double kombinaci podobně jako Brian, která se skládá z tzv. „A“ návěsu s točnicí a klasického „B“ návěsu. Návěsy jsou tedy spojeny točnicí a nevyžadují obvyklou dolly spojku. Podvozek A návěsu se navíc pro možnost nakládky zadními dveřmi (méně obvyklá varianta) zasunout pod nástavbu (na podobném principu fungují evropské kontejnerové zoom návěsy). Po trojici základních stavebnic následovalo téměř nepřeberné množství dílů a doplňků, kterými jsem měl v úmyslu si pomoci k vytvoření typického vzhledu australského tahače.

Následující soubor skenovaných dokumentů vám pomůže udělat si představu o charakteru a rozsahu projektu a o užitých doplňkovch dílech a jejich cenách:

Následující soubor fotografií vám pomůže udělat si představu užitých doplňkových dílech a stavebnicích:

V mnoha případech jsem sáhnul po sadách, které při stavbě využil Brian, bohužel následovalo i mnoho nepříjemných překvapení. Původně jsem měl v úmyslu jeho postup slepě následovat. Jakmile se mi ale podařilo nashromáždit alespoň to nejnutnější množství podkladů, s hrůzou jsem zjistil, že ačkoli to z Brianova postupu vyplynulo, australský Magnum nemá s evropským prakticky nic společného. Celý rám je úplně jiný, komponenty na něm uspořádané naprosto jinak, motor není Mack ale Cummins Signature a poháněné nápravy jsou australské výroby. To už jsem věděl, že jde do tuhého, protože z původního celkem příjemného projektu se vyklubala sebevražda. V tu dobu jsem však již měl postavený základ rámu i s nápravami a podklady pro úpravu stále neuspokojivé. Následovalo přehodnocení projektu a další objednávka dílů, tentokrát až z USA a opravdová stavba mohla začít. Tentokrát už ale bez vyzkoušených postupů, bez zkušeností a naslepo. Kdybych tohle věděl dopředu, do ničeho takového bych se nepustil. Vím ale, že jsem se díky tomu všemu naučil spoustu věcí a modelářských postupů, ke kterým bych se asi jinak sotva dostával.

Ačkoli už si nejsem přesně jistý měsícem (ani rokem), kdy začalo první plánování, vím, že práce začaly na jaře roku 2002 a v roce 2003 už jsem měl podvozek Magnumu na výstavě v Jabbeke. Právě díky fotkám z Jabbeke se dá zhruba vysledovat co se kdy událo a proto stavbu rozdělím do následujících rozmezí (následují fotky z po sobě jdoucích let v Jabbeke - 2003 - 2004 - 2005):